Protentokrát upřímně

30. června 2014 v 20:33 | Sai
Je to tu. Po roce a půl konečně plnohodnotný článek.
A věřte mi, že jej možná ani číst nechcete.

Hned na úvod totiž musím napsat důležitý disclaimer.
Tento článek bude velmi dlouhý a bude se v něm rozlévat čistě jen víno pravdy, v němž je mimo jiné vysoce koncentrována nasranost, rozčarování, rozhořčení, stesk a spousta jiného. A dost možná právě to budete právě vy, koho si vezmu do svých nevymáchaných úst a o kom napíšu nepříliš lichotivé věci.
Pokud si myslíte, že jste hráli v kterékoli části mé blogové existence trochu významnější roli a máte pocit, že byste neunesli případná slova kritiky, raději tento článek dál nečtěte. Sice mi tím dáte najevo, že jsem se ve vás celou dobu mýlil, ale já to nějak přežiju. Přežil jsem spoustu horších věcí, takže by mě něčí neschopnost čelit kritice neměla rozhodit.
Neodradil vás tento disclaimer od dalšího čtení? Pak můžete prosím směle číst dále.
 

Zastavárna

31. května 2014 v 23:59 | Sai
zastavuji se nad převisem
a shlížím na to tělo
v obdivu
a duši stále tak
tajemnou jak mahagon

zastavuji se nad časem
vymílán jeho vůlí
zastavuji se nad mořem
obklopen jeho vlnami

zastavuji se
zastavuji

Viněta

30. dubna 2014 v 22:26 | Sai
v šerosvitu lampy pouliční
té ženě předal kaleidoskop
a v proudu matných myšlenek
vydal se vstříc temným zákoutím

raz raz
jak kdyby se v rychlé ruletě
lámal snad nevinný vaz
však jen co sotva zvuk pomine
jako by nikdy nebyl

a tak stále kráčím hlouběji a dál
jen s melodií a ona s kaleidoskopem
kdyby cesty střetnout se zas měly
můj život by stal se
jednou velkou vinětou
 


Plexiskla

1. dubna 2014 v 22:44 | Sai
náruživé tok-tik-tak
si jen tak v duchu broukat
a možná jen tak z principu
se přes plexisklo koukat

však sotvaco olízneš si rty
může být vše zas trochu jiné
ve sledu supersymetrických obrázků
přijde ti obrazorium více živé

Visumánie

28. února 2014 v 23:53 | Sai
Stanou-li se hvězdy pouhou
vizuální mánií
bude pak snad světlo plynout
do mozkových prérií?

Koexistence

31. ledna 2014 v 23:33 | Sai
a tak se jen tak plácá na břehu
plácá ve vodě plácá za dobře
a úsměvy od ucha k uchu
vytříbeným mužům háže
a pramičku má v suchu

pomalu se poodkrývá
pravda velká pravda tichá
spolu vedoucí se ruku v ruce
existence odloupává svoji slupku
a pod ní haleno bylo a kůží se jemně krylo

krásné nic

Další články