Prosinec 2008

Přání

31. prosince 2008 v 10:43 | My (Kamčatka + Saruman)
Tak, je Silvestr, a zase tu není žádný sníh. Slunko svítí, zima je, ale sníh nikde. Ale i přesto oslavíme Silvestra, jako každý rok: ožerem se, něco zapálíme a budem se snažit vydržet do 00:00.

Tak šťastný Nový rok, ať se Vám daří, ať jste štěstní, zdraví...a zase příští rok ;-)

K & S

Moderní Ifča aneb Ifčiny oblíbené věci

26. prosince 2008 v 14:10 | Saruman |  .zážitky
Tak se vám opět poslušně hlásím, abych vám přinesl něco new o Ifči. Tentokrát se dozvíte o jejich zvycích a její přizpůsobivosti.

O Ifance

26. prosince 2008 v 13:45 | Kamilka |  .zážitky
Achujky. Mám tu pár slov k naší Ifance.

Kapitola 10: Odjezd

23. prosince 2008 v 19:16 | Saruman |  Ivanovy příhody
Ráno byli všichni nevyspalí. Patrik byl už zvyklý, že vedle něho spí Vlasta, ale bohužel, už byla ve Žďáru. Kluci posnídali, uklidili stan a dali ho do batohu. Cestou na autobus se šíleně loudali. Až se k autobusu konečně doklopýtali, zaplatili jízdenky a usadili se. Začali dělat v autobuse neplechu.
Rozsypali na zem brambůrky, řvali jak paviáni a prali se. Řidiče to naštvalo a 5 km před vesničkou je vyhodil z autobusu.
"To je jedno, hoši," řekl suše Ivan, "aspoň se projdeme."
"Co to kecáš za nesmysly?" namítl Karel. "Pojďme hrát bitvu."
"Ach jo, náš blázen do bitev už zase otravuje," řekl Jirka.
"Kašli na to. Je to jeho věc," řekl Ivan.

Po 1 hodině konečně dorazili domů. Maminky jim vyhubovaly, že jsou tak špinaví. Nu což, hlavně že to byl fičák, řekla si v duchu celá parta. Na takové prázdniny nikdy nezapomeneme.

***
Nakonec si dokonce maminka Vlasty nalezla práci. Za chvíli měli tolik peněz, že si koupili byt. Z Vlasty se stala chytrá žačka. Brzy si zvykli. Z maminky se stala bohatá žena a z tatínka úspěšný podnikatel.

A ZAZVONIL ZVONEC, IVANOVÝCH PŘÍHOD KONEC.

Kapitola 9: Loučení, loučení...

23. prosince 2008 v 19:13 | Saruman |  Ivanovy příhody
A je tu druhá část této balady - loučení. Možná jste si té těžké otázky také všimli - budeme se loučit s Deorou, nebo nebudeme?
Odpověď na tuto těžkou otázku naleznete v tomto příběhu, který ovšem není zas tak dojemný a smutný jako ten předchozí.

Brzy ráno byla ranní vláha. Všude se třpytila rosa, ptáci cvrlikali a partě se dobře vstávalo. Krásně svítilo slunce. Bylo pěkně.
Snídaně byla vskutku vynikající a všichni byli dobře naladěni do dne. Deora zjistila, že Patrik chodil v noci jak náměsíčník a samozřejmě to všem řekla. Ti se mohli potrhat smíchy. Nikdy by to do Patrika neřekli. Ten na to zíral jak divý. Nemohl tomu uvěřit!
Zahráli si hru, kterou možná znáte - město, jméno, zvíře, věc. Jak to dopadlo? Deora 65 bodů, Patrik 50 bodů, Jirka 110 bodů, Ivan 145 bodů, Karel 120 bodů. Kdo tedy měl nejvíce bodů? Ano, byl to Ivan. Nu co - je to chytrá hlava!

Po této hře se tvářil Jirka jaksi vyděšeně a všichni se ho ptali, co mu je. On jim odpověděl: "Neustále myslím na to, co se stane s Deorou. S námi odjet nemůže, musíme ji tu nechat? Ale co se zase stane potom?"
"To máš pravdu. Ale neboj se, nějak to vymyslíme," přikyvovali ostatní.
"Naši kamarádku přeci nenecháme napospas!" vypískl Patrik.
"Jé, klucííí a mimochodem děvčata, co kdybychom dali Deoru do dětského domova?" namítl Karel.

Všichni ochotně souhlasili, jen Deoře se to nelíbilo.
"Nééé,néééééééé! Já nebudu v dětské márnicíííííííí!" ječela zděšeně Deora.
"Ty seš ale praštěná! Tam se o děcka starají jak v bavlnce," řekl Karel, "a ne jak v nějaký márnici, jak jsi říkala ten nesmysl!"
"No tak jo," řekla zkvašeně Deora, "dělejte si se mnou co chcete."
"Tak pojďme!" navrhl Karel.

Vyšli do města. Zeptali se staré paní, kde je dětský domov. Ta jim však odpověděla, že je tady jen na návštěvě u své známé a že prý vůbec netuší, kde by dětský domov mohl být. Ať se zeptají někoho jiného. Zeptali se tedy nějakého puberťáka, kde je dětský domov. Ale ten řekl, ať raději drží hubu. Parta se od něj vzdálila. Ale, jak už se to v přísloví říká, do třetice všeho dobrého. Narazili na starého dědečka, který jim správně poradil a dovedl je k dětskému domovu.
V dětském domově odvyprávěla Deora svůj příběh. Tam vyšetřovatelé také zavolali policii. Chtěli po Deoře, aby ukázala ten ohyzdný chrám. Deora je tam dovedla. Policisté okamžitě zavolali Deořiny rodiče. Tam je vyslechli a odvedli je před soud. Matka s otcem měli dostat 5 let vězení, nebo pokutu 100 000 Kč. Rodiče se nakonec shodli na tom, že zaplatí pokutu ve formě jejich měny - a opravdu, soudci se nad nimi smilovali a řekli, že pokud nebude o dítě pečováno, bude 20 let vězení. Pronajali jim byt, Deora dostala příjmení Šťáchalová. Rodiče se začali starat o Deoru jak nejlépe mohli, Deora nebyla týrána ani netrpěla podvýživou. Začala chodit do školy a mezi dětmi se brzo stala velmi oblíbenou. A co chrám? Technaři ho začali používat jako místo pro koncerty, ale chrám se však záhy rozpadl.

Ale jméno se Deoře nějak nelíbilo. Proto požádala rodiče o nové.

Na úřadě řekli, že nechtějí, aby se Deora jmenovala Deora. Společně se shodli na jménu Vlasta. Vlasta Šťáchalová. Avšak jméno Deora jí zůstalo pouze jako přezdívka. Chodila často si hrát s Jardou Debrecínem. Byli dobří kamarádi. A naše parta? Ta byla strašně šťastná, že Vlasta už není ohrožována. Loučení bylo velmi dojemné, především s Patrikem! J Vlasta dokonce dostala i mobil. Dala klukům své číslo a řekla, ať někdy zavolají či přijedou.
A rozešli se. Už kluky čekal pouze odjezd…

Kapitola 8: Uklízíme, balíme...

23. prosince 2008 v 19:11 | Saruman |  Ivanovy příhody
Je to smutné, ale jednou se to stát musí. Každý nerad odjíždí z míst, kde se mu líbí. Tohle si teď všichni říkali, neboť se těžko smířili s tím, že musí uklízet a balit svoje věci. Tak se jim tady líbilo, tak to tu milovali, ale bohužel - všechno má svůj konec a svůj začátek. Kolik dobrodružství tu kamarádi prožili - nalezení Deory, zachránění života Jardy Debrecína, Patrikovo uštknutí zmijí a
mnoho dalších příhod. A teď se má z toho místa odjet zpět?
Bylo jim z toho do breku… mnoho takových krásných chvil, mnoho toho… a kdyby Ivan nenavrhl, aby se jelo do Žďáru nad Sázavou, prožili by sice pěkné prázdniny, ale…

… to by nebylo tak dobrodružné. Nikdy by v životě nepotkali žádnou Deoru společně s chrámem, nikdy by nepotkali Jardu Debrecína - kdyby kolem něho asi někdo nešel, tak by možná i zahynul…
Možná se tato kapitola neměla jmenovat Uklízíme, balíme, ale asi Vzpomínky. Brečeli, když skládali stan. Brečeli, když uklízeli nádobíčko. Neustále brečeli a brečeli… Tak je tlačila láska k přírodě…

Kapitola 7: Na koupališti

23. prosince 2008 v 19:09 | Saruman |  Ivanovy příhody
To bylo slávy! Parta si šla koupit dětský šampus a pořádně to celý večer oslavili - samozřejmě s Jardou Debrecínem! Bylo to skvělé. Slavili až do půlnoci, dokud neusli. Ráno posnídali, začali si chystat věci potřebné ke koupání. Ihned vyšli z lesa a vydali se cestou, která vedla ke koupališti. Cestou hráli různé hry.

Jakmile se blížili ke koupališti, Patrik zjistil: "Sakra, nemáme peníze!" Tak musel Patrik běžet zpět ke stanům. Chvíli hledal peníze, když vtom uslyšel nějaké divné zvuky. Co to? Zase ňáký pištící děcko? pomyslel si Patrik. Ale přece se tam šel podívat. Trnul hrůzou. Uviděl zastřeleného
divočáka, na jehož vnitřnostech byla stovka much. A co tam bylo ještě?
Zmije. Na tom masíčku si pochutnávala zmije! Patrikovi naskočila husí kůže. Snažil se jí odlákat klackem, ale to ji jenom tím více rozdráždilo. Začala se výhrůžně vztyčovat a syčet. Patrik věděl, že zmije je jedovatá a také věděl, že zmije útočí, jen když je vydrážděna.
Ale toho si Patrik nevšímal. Provokoval zmiji dále klackem, ale už bylo pozdě. Zmije se zakousla Patrikovi do nohy. Rozbrečel se.

Zato na druhé straně si Jirka vzpomněl, že je má v kapse. Nu co, Patrik za chvíli doběhne, tak pojďme na koupák, si suše řekli a šli na koupaliště. Zaplatili si vstupné, vyslekli se a oblékli
do plavek. Pak už naskákali do bazénu a koupali se. Cákali na sebe, shazovali se do vody a hráli hry. Užívali si plně legrace. Ale co Patrik? Když se z toho vzpamatoval, jediné, co ho napadlo, bylo, že zavolal mobilem kamarádům. Avšak mobil nikdo neslyšel, neboť byli všichni ve vodě a užívali si sluníčka. Mobil nikdo nebral, tak Patrik poslal SMS. Také nic. Všechno marné. Začal se svíjet v křeči.
Zkusil zavolat 155. Řekl jim, co se mu stalo, kde se nachází a co má dělat. Poradili mu různé rady a že prý tam za chvíli budou. Patrika však noha nesnesitelně pálila a začal křičet po celém lese tak, že vyplašil tichou a nenápadnou lesní zvěř.

Brzy dojela i sanitka. Prohlédli mu ránu a řekli: "Máš štěstí, zmije tě jedovatým zubem nekousla, stačí si jen ránu zavázat obvazem a za chvíli to bude dobré. Pak jen už ležet v klidu. Patrika to ale strašně trápilo, protože nemohl jít za kamarády a ležet ve stanech.
A protože se nudil, začal si listovat v dámském katalogu, který tam nechala Deora!

Když už koupání skončilo, napadlo Jirku, který se už hodně strachoval o Patrika, se podíval na mobil. A teď to všechno bylo už jasné… Všichni honem spěchali domů, neboť se zatáhly mraky a začalo pršet. Doběhli ke stanu, kde ležel veselý Patrik, který si listoval v dámském katalogu módy! Byl úplně klidný. Všechno jim v klidu povyprávěl a ještě večer měli všichni dobrou náladu.
Pomalu se ale začali připravovat na odjezd - již pozítří!

Kapitola 6: Nový kamarád

23. prosince 2008 v 18:34 | Saruman |  Ivanovy příhody
Jakmile Deora dojela domů, všechny zážitky z nevydařených slavnostních trhů povyprávěla kamarádům. Nechtěli tomu ani věřit!
Ale nakonec přeci jen uvěřili. "Půjdeme zítra na koupaliště?" navrhl Ivan. Samozřejmě všichni souhlasili.
"To bude fičák!" jásal Jirka.
"Jupí! Jupí!" jásal Patrik a dal Deoře pusinku. Ta ho táááááákhle liskla, až mu úplně zrudly tváře. Všichni se mohli potrhat smíchy.
"Slečna Drsňák 3! Novej film!" utrousil Ivan.
"Nech si ty svoje vtipy, hňupe!" namíchl se Patrik.
"Nehádejte se!" zasáhla Deora, "něco jsem zaslechla. Jde to támhle. Je to jako nějaké naříkání. Pojďme zvolna!"

Všichni ztuhli. Opatrněšli jako myšky k místu. Vtom spatřili asi 9ti-letého chlapce, který měl nohu v pytláckém oku na zvěř. "Proboha, rychle mu pomožte! Má nohu v pytláckém oku, vyprosťte ho! Jirko, Ivane, běžte do města pro doktora! My se o toho chlapce postaráme! Hlavně rychle, rychle!"
Deoře se podařilo chlapci vytáhnout nohu z pasti, ale noha krvácela.
Začli ho utěšovat: "Klid chlapče, klid! Za chvíli tu bude doktor!"
Zatím doběhli Jirka s Ivanem do města a namířili si to rovnou k doktorovi. Byli tak uřícení, že zakopli o schody. Předběhli pacienty a pacientky a klepali, jak nejvíc mohli, na dveře. Doktor vyslyšel žádost, saniťák nastartoval sanitku a jelo se k lesu. Chlapce naložili na nosítka a odvezli ho do místní nemocnice. Jediné, co chlapec řekl, bylo, že se jmenuje Jarda Debrecín. Nic víc. Všem se ulevilo, šli zpátky do stanů a usnuli.
Ráno, když se probudili a posnídali, uviděli, že k ním běží nějaký chlapec. "Vždyť to je Jarda Debrecín! Běží k nám a je úplně zdravý!" pištěla Deora. Jarda doběhl k nim a řekl, že mu prý zachránili život a že maminka s tatínkem jim posílají za záchranu ži-
vota 10 000 Kč!
"To..to..to není možžžnéééé!!!!!!! Jsi ten nejúžasnější kluk na světě, Jardo! Na stotisíckrát ti děkujeme! Musíš jít zítra s námi na koupák, zveme tě! Budeš mít vše zadarmo od nás! Hlavně musíš přijít, Jardo! Hurá!!!"

Kapitola 5: Slavnostní trhy

23. prosince 2008 v 18:30 | Saruman |  Ivanovy příhody
Deora ráno vstala, posnídala a spěchala na autobus. Vstoupila do autobusu v roztržení zadními dveřmi. Za chvíli nastoupil revizor a Deora dostala pokutu 500 Kč. Pak se jí zase chtělo jít na záchod. A aby toho nebylo málo, zjistila, že si zapomněla ve stanu svačinu a pití. Navíc cestující, který seděl za ní, jí vynadal, že tu tak páchne. Zkrátka - den blbec.
Jakmile vystoupila, měla hlad. Proto si šla koupit do obchodu jídlo a pití. S hrůzou zjistila, že ji prodavačka okradla o celých 50Kč...
Nejhorší na tom bylo to, že už byla za rohem, neměla ani paragon, a z prodavačky nemohla peníze vymáčknout zpět. Ale Deora byla dračice. Šla zpět do obchodu a začala vymáhat na prodavačce peníze.
Prodavačka jí ale řekla: "Hele, holčičko, tohle by mohl říct každej. Kdybys mně to oznámila při placení, omluvila bych se ti a peníze bych ti vrátila."
Deora se naštvala a vystřelila z obchodu. Začala hledat slavnostní trhy.
Prodavačka byla po odchodu Deory tak dopálená, že dostala šok. Upadla jí kabelka a natočila si budík proto, že si chtěla zdřímnout.

Do prodejny začali chodit zákazníci a volali na prodavačku, aby šla prodávat své zboží, že už tady nebudou dlouho čekat!
Prodavačka si zatím podřimovala a volala na zákazníky z polospánku:
"Už letím k vám! Jsem motýl! Motýl!"
Co té prodavačce je? říkali si zákazníci. Až jeden z nich zavolal řediteli prodejny, že jeho prodavačka vůbec nepracuje a spí. Ředitele to dopálilo, naskočil do auta a jel k prodejně. Vešel do obchodu rozzuřený. Uklidnil zákazníky a šel k podřimující prodavačce a probudil ji. Prodavačka vstala, protáhla se a řekla: "To byl ale krásný sen!"
"Možná pro vás! Ale já mám pro vás smutnou zprávu - máte padáka!"

Prodavačka se slzami v očích vyběhla z prodejny. Ředitel obsloužil své zákazníky a dal na dveře dvě cedule:

DNES ZAVŘENO

a

HLEDÁME PRODAVAČKU.

Prodavačka si cestou zamumlala: Zatracená holka!


Deora konečně našla trhy. Protože neměla peníze, šla si jenom prohlížet věci. Byly tam všelijaké věci - všechny na jedno brdo. Na opékání a na stanování. Než si Deora stačila prohlédnout všechny věci, spustil se veliký liják. Běžela se proto schovat pod autobusovou
zastávku. Za půl hodiny jel autobus a Deora jela dopálená domů.
No řekněte, chtěli by jste mít stejný den jako Deora? Že ne…?
Zmoknout a kroutit se jak zubní pasta…

Kapitola 4: Usmíření

23. prosince 2008 v 18:28 | Saruman |  Ivanovy příhody
Když se už kluci (a jedna holka) nudili, tak si řekli, že půjdou každý něco koupit do města. Patrik špekáčky, Deora zápalky, Kája rohlíky,Ivan tatranky a Jirka pití. Jakmile bylo vše nakoupeno, šli
zpět ke stanům. Než však vyrazili, rozhlíželi se, kde je Deora. "Toho si nevšímejte, asi si někde odskočila." řekl Ivan a šli zpět ke stanům.
Měli pravdu. Deora si odskočila na veřejné WC. Za chvíli je dohnala. Protože se cestou nudili, hráli slovní kopanou. Vyhrál Ivan. Deora nachytala Patrika slovem racek, Ivan Jirku slovem port.
Karel nachytal Deoru slovem lilipután a nakonec Ivan nachytal Káju slovem cepín. Ivan měl z vítězství nakonec ohromnou radost. Souboj mezi těmito chlapci byl velmi dlouhý, neboť jsou oba velmi chytří!

Zbytek dne probíhal následovně: nařezání špekáčků, naostření větviček, přiložení dříví, hození novin na oheň a opékání. Bylo to pohoštění kvůli sporu o útěku kluků. Patrik s Deorou už byli v
klidu. Zkrátka - polevím z vysokejch otáček, pohoda, klídek…

Ráno se rozezněl rozhlas: "Dámy a pánové, poslouchejte hlášení. V městečku Ždírec nad Doubravou budou veliké trhy. Potřebujete-li nějaké vybavení pro stan či opékání, přijeďte a nebudete litovat."
Deora řekla, že tam pojede. "Nu dobrá," řekl Jirka, "ale ve dvanáct ať jsi tady!"
"Souhlasím!" vykřikla Deora a začala se chystat na výlet.