Kapitola 9: Loučení, loučení...

23. prosince 2008 v 19:13 | Saruman |  Ivanovy příhody
A je tu druhá část této balady - loučení. Možná jste si té těžké otázky také všimli - budeme se loučit s Deorou, nebo nebudeme?
Odpověď na tuto těžkou otázku naleznete v tomto příběhu, který ovšem není zas tak dojemný a smutný jako ten předchozí.

Brzy ráno byla ranní vláha. Všude se třpytila rosa, ptáci cvrlikali a partě se dobře vstávalo. Krásně svítilo slunce. Bylo pěkně.
Snídaně byla vskutku vynikající a všichni byli dobře naladěni do dne. Deora zjistila, že Patrik chodil v noci jak náměsíčník a samozřejmě to všem řekla. Ti se mohli potrhat smíchy. Nikdy by to do Patrika neřekli. Ten na to zíral jak divý. Nemohl tomu uvěřit!
Zahráli si hru, kterou možná znáte - město, jméno, zvíře, věc. Jak to dopadlo? Deora 65 bodů, Patrik 50 bodů, Jirka 110 bodů, Ivan 145 bodů, Karel 120 bodů. Kdo tedy měl nejvíce bodů? Ano, byl to Ivan. Nu co - je to chytrá hlava!

Po této hře se tvářil Jirka jaksi vyděšeně a všichni se ho ptali, co mu je. On jim odpověděl: "Neustále myslím na to, co se stane s Deorou. S námi odjet nemůže, musíme ji tu nechat? Ale co se zase stane potom?"
"To máš pravdu. Ale neboj se, nějak to vymyslíme," přikyvovali ostatní.
"Naši kamarádku přeci nenecháme napospas!" vypískl Patrik.
"Jé, klucííí a mimochodem děvčata, co kdybychom dali Deoru do dětského domova?" namítl Karel.

Všichni ochotně souhlasili, jen Deoře se to nelíbilo.
"Nééé,néééééééé! Já nebudu v dětské márnicíííííííí!" ječela zděšeně Deora.
"Ty seš ale praštěná! Tam se o děcka starají jak v bavlnce," řekl Karel, "a ne jak v nějaký márnici, jak jsi říkala ten nesmysl!"
"No tak jo," řekla zkvašeně Deora, "dělejte si se mnou co chcete."
"Tak pojďme!" navrhl Karel.

Vyšli do města. Zeptali se staré paní, kde je dětský domov. Ta jim však odpověděla, že je tady jen na návštěvě u své známé a že prý vůbec netuší, kde by dětský domov mohl být. Ať se zeptají někoho jiného. Zeptali se tedy nějakého puberťáka, kde je dětský domov. Ale ten řekl, ať raději drží hubu. Parta se od něj vzdálila. Ale, jak už se to v přísloví říká, do třetice všeho dobrého. Narazili na starého dědečka, který jim správně poradil a dovedl je k dětskému domovu.
V dětském domově odvyprávěla Deora svůj příběh. Tam vyšetřovatelé také zavolali policii. Chtěli po Deoře, aby ukázala ten ohyzdný chrám. Deora je tam dovedla. Policisté okamžitě zavolali Deořiny rodiče. Tam je vyslechli a odvedli je před soud. Matka s otcem měli dostat 5 let vězení, nebo pokutu 100 000 Kč. Rodiče se nakonec shodli na tom, že zaplatí pokutu ve formě jejich měny - a opravdu, soudci se nad nimi smilovali a řekli, že pokud nebude o dítě pečováno, bude 20 let vězení. Pronajali jim byt, Deora dostala příjmení Šťáchalová. Rodiče se začali starat o Deoru jak nejlépe mohli, Deora nebyla týrána ani netrpěla podvýživou. Začala chodit do školy a mezi dětmi se brzo stala velmi oblíbenou. A co chrám? Technaři ho začali používat jako místo pro koncerty, ale chrám se však záhy rozpadl.

Ale jméno se Deoře nějak nelíbilo. Proto požádala rodiče o nové.

Na úřadě řekli, že nechtějí, aby se Deora jmenovala Deora. Společně se shodli na jménu Vlasta. Vlasta Šťáchalová. Avšak jméno Deora jí zůstalo pouze jako přezdívka. Chodila často si hrát s Jardou Debrecínem. Byli dobří kamarádi. A naše parta? Ta byla strašně šťastná, že Vlasta už není ohrožována. Loučení bylo velmi dojemné, především s Patrikem! J Vlasta dokonce dostala i mobil. Dala klukům své číslo a řekla, ať někdy zavolají či přijedou.
A rozešli se. Už kluky čekal pouze odjezd…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama