2. Geny jsou zrádné

30. května 2009 v 18:52 | Saruman |  Jak zabít tchýni...
Po dlouhé době píšu opět pokračování povídky Jak zabít tchýni..., protože jsem se rozhodl, že by se mělo vědět, jak to bude pokračovat. Docela mě zklamalo, že nikdo doposud k této povídce nenapsal komentář, zřejmě to byl ten důvod, proč se mi nechtělo pokračovat. Tak doufám, že to brzo napravíte ;-)

Zároveň oznamuji nové spřátelení. Tentokrát je do kroniky spřátelení zapsán nerrti, který vlastní opravdu pozoruhodný blog, na který stojí za to se podívat. Zároveň upozorňuji obzvlášť na nerrtiho povídky, které se zvláště všem příznivcům sci-fi a fantasy budou velice líbit. :) Takže se určitě u nerrtiho zastavte a počtěte si.

A ještě malé upozornění: jsou tu trošku tabu-scény, takže pokud jste ještě příliš mladí, raději si to nečtěte. :)


Po incidentu mezi Denisou a její matkou se situace v jejich rodině dramaticky změnila. Denisa chodila spávat už v sedm hodin, s matkou promluvila jen pár slov a i matka k ní vůbec nemluvila.
Denisa jakožto flegmatička věděla, že pokud nebude s matkou vůbec mluvit, nic tím nezkazí, a zlepšit tím také nic nepomůže. Bylo to pro ni naprosto ideální.
Zato Petr vycházel se svou matkou úplně stejně, jako dřív. Její syn jí byl naprosto ukradený a jeho soukromí rovněž. Nikdy nechtěla, aby byl její syn omezován zbytečnými a otravnými otázkami, a proto mu nechávala volné soukromí. Doufala, že její syn toto vychování ocení na smrtelné posteli - a aby právě díky tomuto přístupu slyšela od něj jedině samé komplimenty.

Denisa však věděla, že i na Petra jednou špatný vliv rodičů dopadne. Za žádnou cenu mu to nepřála, ale tušila to. Cítila.
Stalo se to koncem letních prázdnin, tehdy, když Petr došel ze sobotní diskotéky.

***
Ozvalo se cvaknutí dveří.
Klika odskočila a dovnitř vešel dupáckým krokem Petr. Jeho džíska načichlá kouřem z diskotéky ihned prolomila vůni AirWicku linoucího se z koupelny.
"Ahoj, mami," řekl ledabyle matce, která se dívala právě na její oblíbenou telenovelu v pokoji.
"Ahoj, Petře," oplatila mu matka, přičemž nespustila oči od obrazovky, kde právě naskočila scéna s milostným rozpoložením dvou mužů a jedné ženy. Matka Petrovi nevěnovala vůbec žádnou pozornost, zato přemítala, jaký je to nepoměr v té posteli. Dva muži na jednu ženskou jsou přece jen trochu moc!
"Na co se to díváš?"
V televizi právě vtrhl do ložnice lásky ještě jeden muž, který držel v ruce tři kostky. Když upřel své chtivé oči na mladou pannu s dalšíma dvěma konkurenty, bleskurychle ze sebe strhl svou kostkovanou košili, až se knoflíky rozletěly po pokoji a muži s kostkami zůstal v druhé ruce viset jen cár látky.
Pak dal svým konkurentům po jedné kostce a hodili si o číslo. Mladému blonďákovi padla čtyřka, robustnímu knírkáčovi padla jednička a kostkáčovi šestka.
Kostkáč nadšeně zavýskal a vyskočil po panně. Zbývající dva muži si to chtě nechtě museli rozdat spolu. Holt, kdyby nebyli tak hloupí a neprohlédli, že na kostkáčově kostce jsou na všech stranách šestky, tak by nemuseli mít spolu -

"Jak se proboha na něco tak odporného můžeš dívat?!" znechuceně procedil Petr s nechápavým výrazem v obličeji.
Matka si jen posměšně odkašlala. "A jakto, že tak smrdíš?! Zase jste něco...kouřili?"
"Kdepak!" ohradil se, "ale měl jsem rande!"
"S kým?" zajímala se pohotově jeho matka. Bylo to snad poprvé, co se zajímala o jeho soukromí, což vzhledem k její zamlklé povaze bylo něco neobvyklého. Jako nějaká odchylka v chování.
Petr se zhluboka nadechl. "Nevím, jestli ji znáš -"
"Ale povídej, povídej," nepolevovala. Už začala být stejně nadržená jako ten kostkáč v telenovele.
"Denisu...Denisu Havlíčkovou...znáš ji?" zeptal se poněkud nevinně.

Viktorii Vidlákovou to v tu chvíli zasáhlo tak silně, jako facka dr. Ratha. Byl to jak blesk z čistého nebe: můj syn se tahá s tou nejhorší kravkou! Dcerou té nestydaté k...y! Jaká ostuda...jaká hrůza...to snad ani nemyslí vážně! Jak se s tou kozou může tahat?
"Tak tohle ne!!" zařvala Viktorie tak nečekaně, že s sebou Petr nečekaně ucukl.
"To ne...to ne..." zamumlala pak tišeji a vyskočila z gauče.
"Jsi v pořádku, mami?" zeptal se nesměle Petr. Odpovědi se mu však nedočkalo.

Viktorie prudce popadla pánev ze sporáku, kde se právě vařily bramboráky. Plynový hořák nevypla, bramborák nechala v pánvičce bramborákem a vyšla s pánvičkou a klíčemi od auta před bytovku.
Pohotově odemkla svůj Volkswagen Golf a zamířila k domu Havlíčkových.

***

Když se u domu Havlíčkových rozezněl zvonek, vystřelila téměř okamžitě Marie otevřít, aby v domnění, že to je zase jeden z Denisiných posahaných kamarádů, jim řekla, že Denisa v žádném případě ven nepůjde.
V ruce ještě s antistresovým míčkem přiběhla k domovním dveřím... a otevřela je.
Jakmile však viděla před dveřmi stát svou dlouholetou sokyni, zachvátil ji nevýslovný vztek už jen při pohledu na ni. Co nejsilněji stiskla svůj antistresový míček, až celá zrudla.
Viktorie se jen usmála a praštila jí pánvičkou se spáleným bramborákem po blonďaté hlavě.

Mariiny reflexy ihned zareagovaly a Marie si rukama ochránila hlavu před teflonovou pánví a spáleným bramborákem, který by se jí jinak usadil v její blonďaté kštici, což nemohla dopustit.
"No tohle!" vyprskla zlostně Marie a popadla z ošatky plné ovoce dvě půlky rozkrojeného pomeranče, kde zároveň nechala svůj antistresový míček. Natáhla obě ruce nad Viktoriinu hlavu a zmáčkla pomeranče takovou silou, až jí klouby úplně zbělely. Zaostalejší Viktorie si tak nechala změnit vizáž tím, že si na své kudrliny nechala od Marie spustit proud lepivé pomerančové šťávy. Marie si nejen vybila zlost, ale procvičila si své antistresové lekce, které doposud prováděla na míčku. Od teď si dovedla tvrdit, že pomeranče jsou i lepší.

"Ty jedna kravko! Myslíš si, že mě nasereš tím, že budeš napodobovat Tkalouna?" zaprskala Viktorie a projela si své bujné vlasy, nyní plné pomerančové šťavy, ulepené a zničené.
"To si piš...však ono se ještě uvidí, s kým se budou naše děti tahat, ty zrůdo!" zařvala Marie a vytrhla jí pohotově z ruky její pánev a dala si ji za dveře.
"Zabavuje se!" zavřeštěla a zabouchla dveřmi.

Za pár sekund je zase otevřela.
"Tohle si vem pro toho svýho gaunera!" doplnila a hodila jí na tvář potrhaný bramborák.
 


Anketa

Která rodina je Vám sympatičtější?

Havlíčkovi
Vidlákovi

Komentáře

1 nerrti nerrti | 30. května 2009 v 19:21 | Reagovat

promiň, povídku jsem ještě číst nezačal, takže tě asi naštvu. Ale neříkal si tu někdo o spřátelení? Rád se spřátelím. A povídku si přečtu

2 nerrti nerrti | 30. května 2009 v 19:33 | Reagovat

Ježišmarja. :D:D:D to jsem zvědavý. :D:D
Jen jedno jsem nepochopil: Její syn jí byl naprosto ukradený a jeho soukromí rovněž. Chtěla svému synovi nabídnout to nejlepší zázemí a soukromí, aby se měl dobře a až jeho matka bude ležet na smrtelné posteli, pak aby jí pověděl jenom samé komplimenty.
Když jí bylo jeho soukromí ukradené, jak mu ho mohla chtít nabídnout, když ji nezajímalo? To moc nechápu, ale jinak... Fajnová pohoda. :D

3 Saruman Saruman | Web | 30. května 2009 v 21:02 | Reagovat

ad.1) Říkal, akorát jsem počkal, až svolíš ;-)
ad.2) Tím jsem chtěl říct, že mu nechala naprosto volný prostor a soukromí, aniž by se mu o něj zajímala a "ryla" do něj (to byl ten nezájem o jeho soukromí) - aby právě její přístup k jeho životu (nevnímání soukromí) dokázal ocenit na její smrtelné posteli ;-) Ale díky za dobrý postřeh, jdu to opravit, aby to některé lidi nezarazilo stejně jako Tebe :)

4 Denika Denika | E-mail | Web | 14. července 2009 v 18:01 | Reagovat

Dobré ale dufam ze mladý to len tak nenechaju a budu bojovat! Uz aj idem na dalsiu kapitolu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama