6. So Real

16. července 2009 v 9:00 | Saruman |  Jak zabít tchýni...
V těchto dnech jsem se poněkud rozhoupal s pokračováním k Tchýni... Proto vám musím naservírovat další pokračování, kde konečně postoupíme k poněkud temnější stránce...

Zároveň oznamují spřátelení se třemi blogařkami, které vlastní stejně jako my nebo Rika & Denika společný blog. Račme je představit: Coraline, Fefe a Moiflame. Vlastní jeden z mála blogů, kde je opravdu svoboda článků svobodou - a ještě k tomu se snaží lidi co nejvíc přinutit k aktivitě, což se cení :) Zároveň doporučuji se zapojit do jejich soutěže, při které se řeší detektivní případ...je těžký a zabral mi skoro celý včerejší rozbouřený večer, tak se zkuste k nim opravdu mrknout ;)


"Už zase volá ta svině, co tě posledně podrazila...!" ozvalo se z kuchyně, kde si Marfuška nechala svůj mobil. I když jí vyzvánění mobilu jasně nabádalo, že telefon nemá brát, ignorovala jej, neboť jej měla nastavené pro všechny kontakty. Dokonce i pro svoji maminku, když se jí s pomocí svých pečovatelek podařilo ke své dceři dovolat. Ona jasně věděla, že jí volá některá z kamáradek, proto neváhala a snažila se zvednout z gauče.
To byl však na Marfušku nadlidský výkon, neboť právě na Jetixu vysílali Naruta. Zní to neuvěřitelně, ale společně s Yagem jí tyto seriály připadaly jako nejlepší, co doposud kdy vzniklo. Ten malý blonďatý čert s šurikeny jí nápadně připomínal sebe samotnou, když byla malá. Se svým sousedem si hrála na pannu bojovnici - a i když v tomto směru se jí Naruto podobal o hodně méně, Marfuška si jej už od prvního dílu oblíbila a jestliže měl být v programu, nemohla si jej nechat ujít.
"Nezvedej to, určitě to nebude -"
"- nic příjemného," dokončila sakrastickým hlasem a s ničivým vyčerpáním doklopýtala k telefonu.
Nafintěně zvedla telefon, aby se podívala, kdo že jí to volá.
A hle, jaké to překvapení - číslo potlačeno.
Však co, řekla si v duchu, když nejde o život, proč bych se měla bát to vzít?

Zvednula to.
"Havlíčková?" ozvala se zvonivým hlasem.
Čekala, že jí někdo odpoví. Nic se však nedělo. Naprosté ticho.
"Haló? Mluvte!"
Ozvalo se hlasité zafunění.
"Maruš?" řekl zadýchaný hlas z druhé strany.
"Kdo je tam?" nemohla rozpoznat hlas Marie. Sice jí připadalo, že už jej někde slyšela, ale nemohla si vzpomout kde.
"Cecka, ty hluchá žábo!" sykla zuřivým hlasem.
Do Marfušky v tu chvíli jako by blesk udeřil. Poznala svého věrného špeha, který ji začal ode dne založení Spolku pro ochranu pomerančů informovat o všech plánech, jež Medusa počala se svými kamarádkami spřádat.
"Jej, to jsi ty, Cecko! Promiň...po hlase jsem tě vůbec nepoznala... jsem už tak zmanipulovaná z té situace, že nedokážu dceru od kaktusu, protože ten její účes ke kaktusu opravdu nemá příliš daleko. Ale odbočuju... tak co, copak jsi zjistila?" chtěla vyzvídat dychtivě Marie a přitiskla si mobil blíže k uchu, aby lépe slyšela, co jí Cecka povídá.
"Tak hele, Maruš," načala rozumnou konverzaci, "myslím, že ty čarodějnice ti budou každej den volat s utajeným číslem, jako jsem volala já teď. Ta zavšivená Medusa nám totiž řekla, že pokud u někoho zjistí, že ti volá neutajeně...obávám se, že pak by ji připsala na seznam těch, které musí zneškodnit, aby byl svět o něco šťavnatější...jak nám sama uvedla. A já si právě chci nechat inkognito napořád, nechci totiž riskovat, že mě nachytá při hruškách...proto ti volám utajeným číslem. A říkám ti, Maruš - neber žádné utajované hovory! Jsou to ty mrchy a nechtějí nic jiného, než abys to zvedla a ony ti mohly říct ty nejhorší slova, jaká svět zná -"
"Uklidni se," zmírňovala zadýchanou Cecílii Marie, "tyhle věci chápu. Stačilo říct, že prostě nemám zvedat žádné utajované telefony. Co dál vymyslely?"
Cecka nabrala dech. "Dále se bojím, že budou chtít něco vymyslet na tvého syna -"
"To ONA má syna, JÁ mám dceru!" zařvala jí rozhořčeně do sluchátka Marie a praštila televizním ovladačem o skleněný stolek na chodbě. Nesnesla pomyšlení, že by měla vychovávat takového křupana, jako byl Petr Vidlák, natožtak, aby jí to říkala jedna z jejích věrných kamarádek.
"Promiň, promiň," omlouvala se spěšně Cecka a pokračovala dále: "tak se chtějí pokusit vymyslet na tvou dceru nějakou past, která by zaručeně sklapla a udělala tvé dceři nějaké duševní trauma, což mě docela překvapilo, protože jsem čekala, že jí budou chtít spíše nějak ublížit fyzicky -"
"Jo, to já taky," opět jí vskočila do řeči Uskákaná Marfuška. Právě si na svou bývalou přezdívku vzpomněla, když chtěla Cecilce skočit do řeči. Na škole totiž vskakováním do cizích řečí byla doslova pověstná, proto si vysloužila takovou přezdívku.
"Super, tak sis zase vyskočila, "neodpustila si sakrastickou poznámku Cecka, "ale pokračujme. Medusa se Šlejškou chtějí i na tebe vymyslet nějakou past. Měj se na pozoru, protože Medusa nezná žádnou toleranci - a Pumpová šlejška je na ni přisátá zhruba tak moc, jako mimino na prsou. Nedokážou se od sebe jinak oddělit, než násilím. Vždycky si dávej pozor, jestli náhodou se k tobě někdo nedívá do okna. Vždycky si dávej pozor, jestli máš zamčené dveře a zatažené závěsy na oknech. Vždycky si dávej pozor -"
"- jo, to by taky stačilo. Prostě být ostražitý. Tvoje kecy začínají připomínat nějaký scénář k detektivce, takže se zeptám, jestli ještě něco říkala..."
Cecka už chtěla říct ještě tu nejdůležitější věc o ostražitosti, ale když to nechce Uskákaná Marfuška slyšet, tak ať si trhne zubem. Stejně je to její chyba.
"Ne, dal už opravdu nic." A zavěsila telefon.

***

This is so real!
This is so real!

SO REAL!

"Zatraceně! Podělaná pravda...jestli chce na nás udělat opravdu to, co Cecka říkala, tak jsem v naprosto... jiné dimenzi," dokončila svou rozpravu s Little Black Peggy, zabořila lokty do počítačového stolu a chytila se za vlasy.

Oh feel! Don't you feel crazy...?

"Kdepak... cítím se ještě hůř. Cítím se... jako kdybych měla... zemřít. Aspoň duševně. Jo, duševní kripl, to sedí."

Make real, make real...

"Copak dělám něco špatně? Poraď mi, Peggy! Zatraceně! Vždyť jenom konám to, co by dělala každá matka! Bránila svou vlastní dceru! Tak co... proč mi tak vyhrožuje?"
Tentokrát jí L.B.P. ve své písni neposkytla odpověď.
I začala přemýšlet sama.
Filmy, ze kterých se ráčila načerpat co nejvíce informací, jí ve skutečnosti nepřinesly nic. Maximálně tučnou fakturu od E-ONu.
Knihy s citáty obsahovaly něco jiného, než čekala. Všechno bylo nadarmo.

Když pak v temném zákoutí své duše objevila pravdu.
Vzpomněla si na babičku, tu čipernou starou babičku, svou maminku, kterak jí často říkávala: "Nečiň to, co nechceš, aby druzí činili tobě."
Z tohoto výroku však nic nenačerpala. Teprve po chvíli bloudění po maminčiných výrocích si vzpomněla na jeden, který říkávala ještě předtím, než odešla do Domova: "Když ty do mě kladivem, já do tebe kulometem."
A teď se chystala přivést babinčino okřídlené rčení do dokonalosti.

* * *

Popadla ze skříňky ve sklepě několik světlic a zamířila k domovním dveřím, aby konečně jednou provždy rozmázla toho slizkého tvora, který ji tak ztrpčoval celý život.
Prudce je rozrazila, až vytrhla mosaznou kliku ze dveří.
Jí se to však vůbec nedotklo, protože ve srovnání s tím, jaké potěšení bude mít za několik málo minut, to byl jen ubohý pakatel.
"Však ty budeš ještě litovat, že ses kdy narodila..." procedila mezi zuby.
Nečekala však, že jí na to někdo odpoví.
"To mluvíš k sobě?" odpověděl jakýsi líbezný hlas zvrchu.
Denisa se polekala. "Anděl?" cekla vystrašeně.
"Ne, ďábel!" zasmála se zlověstně planoucí tvář Medusy sedící na parapetu.
"Cože?" vylekala se Marfuška a v tu chvíli ji všechno odhodlání opustilo. Byla z ní jen úplná troska.
"Vidličky a nože!"

Pak si jen pamatovala, jak jí někdo přehodil přes hlavu pytel na brambory.

***

Zároveň přikládám ke spokojenosti video L.B.P., na které se tehdy Marfuška dívala, když s ní "mluvila":


Nezapomeňte zanechat koment! ;)
 


Komentáře

1 Denika Denika | E-mail | Web | 16. července 2009 v 22:22 | Reagovat

pekné ale difam že jej to marfuska vráti inak to sa mi páčilo keby to meduze vybuchlo pod oknami to by bolo super. Bohuzial no nic som zvedavá čo vymysliš dalej. A prosim napis nieco o tom ze Peter a Denisa sa nejako tajne stretávaju pisu esemesky alebo tak:) ci su v kontakte prosím :):):):):):)

2 Coraline, Fefe a Moiflame Coraline, Fefe a Moiflame | E-mail | Web | 18. července 2009 v 15:41 | Reagovat

Ďakujeme za spriatelenie, už sme si vás pripísali medzi SB :) Viac na našom blogu :)

3 nerrti nerrti | 19. července 2009 v 12:07 | Reagovat

Ale néééé, já jsem v pokoji se spícím bráchou, sotva si to můžu pustit. Ale jinak, perfektní. :D Máš zajímavej vyprávěčskej styl. Dobře by se ti psaly satiry a ty já miluju. :D

4 Coraline, Fefe a Moiflame Coraline, Fefe a Moiflame | E-mail | Web | 21. července 2009 v 21:29 | Reagovat

Ahoj na blogu máme menší dotazník. Boli by sme zvedavé na tvoje odpovede :)
tu je link:
http://whateverstuff.blog.cz/0907/dotaznik

5 Renesmee Carlie Cullen Renesmee Carlie Cullen | Web | 23. července 2009 v 16:04 | Reagovat

Díky za pochvalu,taky máš moc hezký blog =)

6 Renesmee Carlie Cullen Renesmee Carlie Cullen | Web | 24. července 2009 v 12:44 | Reagovat

Nechceš se spřátelit? =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama