1. První touha

10. ledna 2010 v 18:29 | Sai |  Ďábelský chtíč
Prve bych Vám chtěl moc poděkovat! Inu, touha psát mě dočista pohltila - jako podobně pohltí zanedlouho touha nového hrdinu téhle povídky.

Proto děkuji - a přečtěte si první kapitolu pod perexem


V momentě, kdy pocítil tu známou, nutkavou chuť rozmáčknout jeho křehké tělo jako mazlavé mýdlo, měl sto chutí se z vyučování vypařit.
Už se zase zadíval na jeho nádherné oblečení. S rostoucím chtíčem mu zvědavé oči couvaly pohledem k němu, a on musel opět nedobrovolně obdivovat jeho dokonalost.

Dost!
Nemohl takhle smýšlet po celou hodinu. Byl přece ve škole - mezi svými spolužáky. Měl by poslouchat stejně jako ostatní svou paní profesorku, učit se, psát písemky na jedničku, mít při nich taháky a sledovat fotbalovou ligu...

On takový nebyl.
Ať se snažil, jak se snažil... prostě to nešlo. Bylo by v něm příliš mnoho lidskosti - a ač měl lidskou rasu rád, on si odjakživa připadal jiný. Jako by ani neměl být člověk - nikdy zkrátka nedokázal pochopit ostatní spolužáky, ba ani svou rodinu.
Ach, kolikrát se pokusil hrát fotbal s ostatními! Ale jakoby míč odpuzovala nějaká neznámá síla nebo zkrátka někdo nechtěl, aby jej sehrál, od něj se vždy kutálel nepochopitelně pryč. Ať už ostatní spolužáci vyzkoušeli jakýkoli míč, nikdy se mu do něj nepodařilo pořádně trefit. Nedokázal to pochopit.
A o vzájemných vztazích raději před nikým nemluvil. Jako by mu Všemocný stavěl do života samé překážky, vždy některého z rodiny či spolužáků popadl naprosto neočekávaný zával vzteku a zášti, jakmile se k němu on přiblížil. Pokaždé si ostatní dokázali najít dokonale absurdní výmluvy na to, aby jej mohli duševně co nejvíce ponížit, případně i zbít.
Přitom on nechtěl nikomu ublížit. Ať už psychicky, tak i fyzicky... prostě nechtěl.
Neměl by na to. Nikdy nebyl natolik silný, aby někomu uštědřil pořádnou ránu či urážku. A sobě nedokázal věřit, aby si dokázal mezi ostatními vybudovat nějaký respekt. Byl už od přírody zkrátka smířený s tím, že jemu nebylo do vínku dáno, aby byl normálním člověkem.

"...tak, povězte mi, milánkové - kde leží těžiště síly u koňské podkovy?"
"Leží v prdeli, paní profesorko," vysmál se jí do očí pan Dokonalý a okem zašilhal po sousedech v lavici.
Posluchárna se otřásla dunivým smíchem ostatních studentů, zatímco profesorčinou vrásčitou tváří projel zuřivý tik.
"Neříkala jsem ti, že máš držet jednou provždy HUBU?!" vybuchla znenadán a popadla do ruky dřevěné ukazovátko.
Dokonalý se však bleskurychle ohradil. "Vždyť je to správně, ne?"
"Ty ignorante!" zakřičela, přičemž sama jeho odmítavou odpověď ignorovala. Tváří jí projel zřetelný moment vzteku. "Snad si nemyslíš, že mám tak pevné nervy, abych tě dokázala snést? Nepřezouváš se, věčně vyrušuješ - a když jsem na začátku roku říkala, ať se studenti líbají aspoň v nějakém temném zákoutí, ty se opovažuješ olizovat se přímo před mým kabinetem! Přece si nemyslíš, že jsem tak milosrdná, abych tě i nadále tolerovala? Jsi na omylu, zlatíčko!"
A uštědřila mu pět ran ukazovátkem přes záda za vydatného doprovodu heptického smíchu ostatních studentů.

Jakmile se však k sborovému výsměchu přidal i on, celá posluchárna rázem zmlkla a jako na zapísknutí se všichni otočili k němu. Ve výrazech studentů nebyl žádný rozdíl; všichni našpulili dokonale rovnou linku rtů, jako by jim někdo nakázal, aby předvedli názorný neprostupný škleb, a upřeně na něj zírali.
A po krátké chvíli opět jako na povel se všichni vrátili k původní činnosti.

***

Nebylo divu, že do konce vyučování se o tomhle incidentu nikdo nezmínil. Bylo to, jako by všem studentům někdo promazal paměť a z tohohle momentu si nic nepamatovali.
Jeho to ale ani v nejmenším nepřekvapilo - ostatně, na takovéhle události byl od narození všeobecně zvyklý. Kolikrát ho lidé přehlíželi, jako by byl vzduch; nicota, která jen zatěžuje matičku Zemi svým bytím.

On však vrásčitou profesorku vnitřně litoval. Věděl, že si to i přes svou vznětlivou a nespravedlivou povahu nezasloužila. Chtě nechtě, musel si zkrátka připustit, že ač pana Dokonalého každodenně v duchu obdivoval, tentokrát pořádně šlápnul vedle.
A to nejen ve svém chování. Ten úžasný zmetek dnes měl zase nový boty - a samozřejmě se naschvál nepřezul, aby se mohl před ostatními spolužáky (a obzvláště spolužačkami!) pochlubit. Tentokrát to byly nějaký tmavě modrý conversky. Jako pokaždé, i tyhle boty mu enormně slušely. Kolikrát se musel přistihnout, že po nich při hodině nedobrovolně šilhat.
Och, ano, moc se mu líbily. Tyhle obzvlášť. Obvykle se sice vezl ve stylu skate - à la bílé skejťácké boty s černými a oranžovými tkaničkami, nakřivo posazená černá flexa na blonďaté hlavě a roztrhané rifle, k nimž nejlépe přidal nějaké uplé, křiklavé a přiléhavé tričko -, nicméně tentokrát musel předvést před svými rodiči opět krásné divadýlko, aby si mohl jít koupit nové boty.
Už si s nimi ale moc neškrtneš, ubohý střízlíku, vysmál se mu v duchu.

Ve svém pokoji si toho večera ujasnil, jak si s tímhle chcípákem pohraje.
Úspěšně se převtělil a poté, co si užil ten nádherný pocit bytí v cizím těle, bytě a jiné rodině, si obstaral z otcovy pracovní lékárničky lahvičku kyanidu spolu s ochrannými rukavicemi, aby si zajistil co největší bezpečnost při práci. Potom si přichystal druhou lahev, tentokrát silné pálenky. A do třetice sesmolil na kus papíru vzkaz:

"Čočky máš vedle dřezu, miláčku. Ahoj, mamka."

Rekvizity byly připraveny. Teď už jenom pozměnil paměť matce.

***

Poté, co se z dáli začaly ozývat nespokojené výkřiky rozmazlených dětí, poklidně a s úsměvem na rtech usnul.
 


Komentáře

1 Delthrien Delthrien | Web | 10. ledna 2010 v 19:55 | Reagovat

Och joj.... Trochu mě vrtá hlavou, proč by dávala matka čočky vedle dřezu xD obvykle se dávaj k posteli, aby si je hned ráno mohl nasadit ne?! To pak nepřečte ten vzkaz bez čoček :-D

2 Sai Sai | Web | 10. ledna 2010 v 19:57 | Reagovat

Počkej... ještě nevíš, v jaké souvislosti to bude použito xD ten dřez má své opodstatnění...

3 Verrone Verrone | Web | 11. ledna 2010 v 17:07 | Reagovat

Ahojky. Spřátelíš blog?

4 Lilly Anne Lilly Anne | Web | 11. ledna 2010 v 19:12 | Reagovat

[3]: Tenhle komentář vidím už snad na třetí stránce. Jistě jsi to napsala k jednomu blogu a pak jsi to, co jsi napsala a pak překlikávala blogy a psala o spřátelení. :-P Z mé zkušenosti vychází, že žádáš pouhé zvýšení návštěvnosti.

5 Verrone Verrone | Web | 11. ledna 2010 v 19:49 | Reagovat

[4]: Tak tvoje zkušenost je špatná. Já píšu o spřátelení jen blogům, které mě zaujmou a ke kterým budu ráda chodit. Ten tvůj mě tedy bezaujal už podle toho jak pomlouváš a odsuzuješ lidi.

6 Tomisus Tomisus | Web | 12. ledna 2010 v 13:37 | Reagovat

Super, akorát s tím dřezem mně to zezačátku taky zaskočilo. Jsem zvědav jaké to bude mít opodstatnění.. ;)

7 loivissa loivissa | Web | 12. ledna 2010 v 14:50 | Reagovat

no, keďže moje veci sa povaľujú kdekade (aj na tých najmenej pravdepodobných miestach) nad drezom som sa narozdiel od ostatných nepozastavila :-D ani mi to nenapadlo xD Každopádne, táto kapitola sa mi veľmi páčila :-D Ten grázlik potrebuje ponaučenie, takže hlavnej postave fandím :-D trocha mi pripomína môjho spolužiaka, takže dúfam, že v budúcnosti nebude mať podobné sklony :-D

8 Delthrien Delthrien | Web | 13. ledna 2010 v 19:45 | Reagovat

xD těm zasvěceným to má připomínat jistou osobu, že Sai?

9 Sai Sai | Web | 13. ledna 2010 v 19:57 | Reagovat

[8]: Ano, ano :) Jak dnes... pomočený slepec xD

10 Coraline Coraline | E-mail | Web | 14. ledna 2010 v 17:02 | Reagovat

No tak som sa k tomu konečne dostala... Ako prvá kapitola veľmi podarená :) Super štýl aj tie opisy... Asi nemám čo vytknúť. No a obsahovo to bolo samozrejme tiež skvelé :) Teším sa na pokračovanie, ako sa to vyvinie ďalej, na tie problémy a zamotávky... :) Len tak ďalej...

11 Fefe Fefe | E-mail | Web | 14. ledna 2010 v 22:31 | Reagovat

Prvú časť hodnotím veľmi pozitívne...:) pekne si vykreslil dalo by sa povedať jeho "postavenie" a viac menej aj charakter. A to s tým drezom :D ja som sa nad tým tiež nijak zvláštne nepozastavila. Podobne ako loivissa mávam veci na veľmi nepravdepodobných miestach takže to beriem ako normál.
Každopádne, ten záver mi príde veľmi zaujímavý.(ten kyanid, odkaz, pozmenenie pamäte atď) Teším sa na pokračovanie :)

12 Delthrien Delthrien | Web | 17. ledna 2010 v 14:10 | Reagovat

Jo Sai lepší bylo to s tím milionem :D:D:D

13 Sai Sai | Web | 17. ledna 2010 v 14:22 | Reagovat

[12]: Ale jó! O tom bych klidně mohl napsat zážitek. :D Fakt. :D

14 Tomisus Tomisus | Web | 17. ledna 2010 v 18:41 | Reagovat

Saii promiň že ti to piši sem, ale jako obvykle jsem se svou krátkozrakostí nedokázal najít na tebe kontakt. Tak už přejdu raději k věci: Nechtěl by ses spřátelit? Tvůj blog mě zaujal a mám rád jak tvoje povdídky tak i články. Chodím sem skoro každý den a čekám zda tu není zase nějaký nový článek ;)

15 Sai Sai | Web | 17. ledna 2010 v 18:45 | Reagovat

[14]: Samozřejmě, budu rád :-)

16 mlejkom mlejkom | Web | 17. ledna 2010 v 19:54 | Reagovat

hezkej blog
nechceš si blogy spřátelit??
doufám že sem se tě už neptala..chodim tak po blogách ...
dyštak odpověď na můj blog jestli jo nebo ne:)

17 Tomisus Tomisus | Web | 17. ledna 2010 v 20:01 | Reagovat

[16]: Tohle bylo i na mým blogu. Jsou ty lidi normální? Já teda nebízím spřátelením pouze těm kteří mně zaujmou. "Jen tak chodím po blozích" To mě dostalo. :D

18 Denika Denika | 20. ledna 2010 v 19:04 | Reagovat

moc dobre uch ten pohlad naozaj to dokonaly prhal ale skoncit tak ako to on planuje nie dakuejm radsej skocim pod vlak uf

19 MisHullenkA MisHullenkA | Web | 1. února 2010 v 22:41 | Reagovat

nádherný.... moc pěkně to píšeš a strašně dobře se to čte... taky bych chtěla umět psát :D....já a mý slohy to je strašný :D

[16]: takový lidi sou strašný, myslím že jestli někdo chce střátelit, tak by to mělo být proto že se mu něco na tom blogu líbí. Má rád to co ten blog obsahuje a proto než tohle někomu napíše tak by na ten blog měl chodit trochu delší dobu a když už tak by si měl aspoň ten článek přečíst!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama