3. Trans

29. března 2010 v 22:13 | Sai |  Ďábelský chtíč
Ne, žádná parodie na Transformers to opravdu není.
Je to jen další kapitola k Ďábelskému chtíči. A i když slibovaná láska stále ještě nepřichází, můžete se místo toho dočkat sáhodlouhých, nudných a nepřehlédných popisů, heh.

Shrnutí předchozího děje:
Mladý démon žijící v lidském světě se ocitá ve stavu závisti vůči bohatému a namyšlenému spolužákovi. Jeho ďábelský chtíč zatouží rozmazleného spolužáka, jehož příznačně nazval 'pan Dokonalý', zabít. To se musi úplně nepodaří, podaří se mu jej "pouze" zmrzačit tím, že mu napustí kontaktní čočky kyanidem, načež pan Dokonalý o oko přichazí. Zabíjí však jeho matku, z které odtrhne kůži.

Přeji příjemné počtení.

A kde jinde, než pod perexem


Démon se probral z plnohodnotného spánku až po poledni, protože potřeboval přes noc a půl dne nabýti zpět včerejší použité síly. Během noci jeho myslí navíc kolovaly složité a hořké spletence nenávisti a nutily jej i během na pohled poklidného spánku unikat myšlenkami zpět do jemu vlastního světa Řádu. Když však do démonova nitra dokázaly kolovat zároveň dva éterické proudy, začal démon cítit, že jeho zranitelná podstata bytí je narušena - což on nemohl za žádnou cenu dopustit. Psychická zranitelnost byla pro něj největší slabinou.
Problém však vězel v nalezení řešení, v jehož výsledku by dokázal svou podstatu plně ovládat a zároveň nevyplýtvat své síly. Při delším zamyšlení mu však v mysli vířilo stále jen jediné možné řešení: musí si vybrat jedno z toho. Buď se poddá ďábelskému chtíči, bude mýtit lidské hříchy a bude čím dál méně sám sebou, nebo bude slabošsky po každém využití sil poklidně dočerpávat síly a během toho zase zažívat obrovská muka, která budou stále zesilovat, dokud démon nezačne opět pracovat jako otrok podsvětí a mýtit hřích v lidech.
Volba ale byla poměrně jednoduchá. Jelikož na tomhle světě nebylo pro co žít obyčejný lidský život, rozhodl se démon, že se ďábelskému chtíči raději poddá. Bude nadále sloužit pánům podsvětí a pokusí se jednou provždy vymýtit z lidského světa hřích chamtivosti!
A nebude s tím příliš otálet. Což o to, na jednom parchantovi už si moc svého poslání vyzkoušel, ale spokojen s výsledky stále nebyl. Démon věděl, že i když pan Dokonalý přijde bezpochyby o oko, rozmazleným a zhýčkaným nepřestane být ani pak. Naopak démon tipoval, že bude ještě více nesnesitelnější fracek než doposud.
Tohle ale bylo přesně to, co nemohl démon připustit. Nemohl nechat chamtivost se dále vyvíjet - musí zakročit neprodleně, aby každý takový mohl byl po zásluze potrestán.

***

Tohoto dne by však démona nikdo nepoznal.
Za prvé: byl oblečen do drahého oblečení. Nikdy, nikdy předtím se nic takového nestalo. Nebylo to tím, že by si jeho nepraví rodiče tohle nemohli dovolit - ostatně, kdyby nežili tak marnotratný životní styl, opravdu by bylo možné alespoň něco trochu slušivého mu koupit -, ale tím, že o démona lidé záhadně nejevili pozornost. A to se nedalo nijak zvrátit. Jestli si jej falešná matka všimla alespoň jednou za půl týdne, tak přeháním.
Za druhé: vyslanci podsvětí už o něm věděli. Dozvěděli se, že již začal lidskou chamtivost ničit, což jejich zájem o démona rozhodně podnítilo. Po uspořádání krátké konference s Vyššími zástupci Řádu se rozhodlo, že ještě tenhle den se s démonem musí vybraný posel spojit.
A za poslední: práci ohledně uklizení kůže matky pana Dokonalého vyřešil už soused. Když tehdy ráno uviděl před domovními dveřmi jakousi splasklou, elastickou nafukovací pannu, jež vypadala právě jako ona, pomyslel si, že už zase vyšiluje s těmi jejími potrefenými nápady být za každou cenu populární. Aniž by se s ní příliš namáhal, popadl ji opatrně a hodil do první popelnice, na kterou narazil. Následně si musel umýt zašpiněné ruce.

Démon sám si ale chtěl oblečením pouze pozvednout vnitřní sebejistotu, že kdyby o něj přece jen některý člověk projevil pozornost, nemusel by vypadat zrovna jako chudák.
A v nemocnici, kde se démonovi podařilo zhmotnit, bude sebejistoty právě nejvíce potřeba. Přece jen - když bude mít na krku už jednu vraždu, zřejmě jeho život nebude nikdy stejný jako dřív.
Shodou náhod měl to štěstí, že se rovnou zhmotnil na nemocničním pokoji pana Dokonalého. A měl věru co dělat, aby i na démona vydržel ten pohled.
Z pana Dokonalého proudila snad každým záhybem těla tak velká zloba, že démon nezapochyboval o tom, čeho by byl pan Dokonalý schopen, kdyby jej někdo vyvedl z míry či prohodil na jeho adresu jediné škaredé slovo. Ostatně nebylo divu, když ležel řádně zamotaný do sněhové bílé peřiny a jediná část těla, která šla vidět, byla bohužel ona zohavená tvář. Teda, vyjadřuji se trochu moc obecně - přesněji by se dalo říci, že neúnosný pohled byl akorát na zasažené oko -, ale i tak, dívat se na prázdný, po krvi zaschlý oční důlek, z něhož nabíhají všemi směry napnuté žíly bylo i na démona příliš.
Na chvíli dokonce démon zaváhal, jelikož jej v tu chvíli napadlo, že by třeba mohl pana Dokonalého ušetřit. Vždyť při pohledu na to, jak se trápí a jak touží být zpátky ve světě, který žil doposud, prostě nešlo neváhat. V tomhle musel naopak démon připustit, že být ovlivňován lidskými city má přece jen něco do sebe.
Ale stejně mu během několika málo chvil došlo, že nesmí připustit, aby se jej lidské city zmocnily. Ne, ať jím už lidské city zmítají sebevíce, nesmí to dovolit. Naopak, když potlačí lidské city, může mu tím teoreticky pomoci. Alespoň tomu rozmazlenci uleví od bolesti.

"Neznám tě odněkud?" zeptal se najednou pan Dokonalý poněkud vyčerpaně a podíval se zpytavě na démona.
A zase! Démon opět zapochyboval. Měl sto chutí mu odpovědět na otázku, avšak dobře věděl, že tím by příchod smrti jenom oddaloval.
A i když pan Dokonalý stále s naléhavostí v oku čekal na odpověď a z démona jej nedokázal spustit, démon sám mu přiložil dva ze svých dlouhých prstů na krční tepnu.
Nejdříve to vypadalo, že se vůbec nic neděje, protože pan Dokonalý stále z démona pohled nesundal, jenže když to takhle trvalo již minutu a tep vypověděl úplně službu, démon trochu vystrašeně a zároveň s úlevou oddělal z krku své prsty.

***

Než však dokázal zapřemýšlet nad tím, co vlastně způsobil, ztratil nad svým tělem kontrolu a mysl se mu během pár chvil přenesla étericky do světa transu.
"Zdravím tě, mladý démone," ozval se z dáli hluboký hlas vyslance.
 


Komentáře

1 Coraline Coraline | E-mail | Web | 30. března 2010 v 18:16 | Reagovat

Na začiatku som si musela zaspomínať, čo sa dialo naposledy, lebo to tu pribudlo po dlhej dobe :) Ale podarilo sa.
Táto časť bola hádam najlepšia zo všetkých. Tie opisy mi vôbec nevadili- práve naopak- super ma pobavili a dokonca som všetkému lepšie pochopila. No a ešte ten koniec- akože! Takto v napätí ma nechávať! :D
Obzvlášť sa mi páčila tá časť, kde si opisoval, ako sa zvýšil záujem podsvetia o tohto démona- prišlo mi to také Prachattovské (a to hodnotím kladne :))
Takže pokiaľ sa jedná o mňa- bola by som rada, aby si sa venoval tejto poviedke častejšie :)

2 Denika Denika | Web | 1. dubna 2010 v 10:17 | Reagovat

AHoj tak pokracujeme je to dost aj neprijemne fuj ako s tym okom no neprijemne:( neviem ako to mam opisat este mam zamrznute bunky no zase sa ti to podarilo ako vzdy:)

3 Delthrien Delthrien | Web | 1. dubna 2010 v 21:30 | Reagovat

Ze začátku jsem nechápala xD
No ten konec good ;-) xD

4 Loivissa Loivissa | Web | 2. dubna 2010 v 22:50 | Reagovat

Mne sa tento štýl rozprávania páči - opisy mi vôbec nevadia, takže som touto časťou nadšená :-) I keď ten koniec ma vytočil... takto to useknúť? No pekne! :D
Dúfam, že čoskoro pridáš ďalšiu časť :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama