Prolog

26. ledna 2011 v 18:47 | Sai |  [N] Jak zabít tchýni...
Dobře, milí zlatí.
Už jsme čekali dosti dlouho, navíc... nešlo psát kapitoly k naprosto zbytečné povídce donekonečna. Protože si pár lidí stěžovalo, že je to moc nezaujalo už od začátku - a já plně souhlasím, když si to teď po sobě čtu, je to fakt hrozná sračka -, tak jsem se rozhodl Tchýni převyprávět v daleko více kapitolách, aby děj nebyl tak zhuštěn, zakomponovat do příběhu i v originále pouze okrajově zmiňované flashbacky do dávné minulosti obou matek... a vůbec, celkově to prostě tak nějak vylepšit a okořenit, aby byla Tchýně čitelná i pro ostatní, nejenom pro mou oddanou Deniku, které tímhle gratuluji a obdivuji ji, že byla schopná vydržet s Tchýní od začátku až do dosavadní poslední kapitoly, tj. osmé.
Ostatně, Tchýně byla vůbec první blogová kapitolovka, jakou jsem napsal, první kapitola přibyla v únoru 2009, což už jsou skoro dva roky zpět a je pravda, že tehdy jsem ještě tolik zkušeností s psaním kapitolovek neměl.

Prvním nabízeným pokrmem budiž prolog, který dává nahlédnout do minulosti dvou postav, jež budou pro budoucí vývoj důležité. Jak už to u prologů bývá, není to žádné dlouhé a obsáhlé veledílo, ale jenom vesměs taková ochutnávka před budoucími kapitolami.

Takže, nebudu to už dále okecávat. Vykecal jsem se dostatečně, takže budu doufat, že vám se první 'remastered' kapitola bude zajídat a naopak vy se vykecáte dole v komentářích. :)

Enjoy it!


Před 25 lety...

Je ráno, 24. března 1985.
U okna do ulice stojí menší dívka, jíž bude za dva měsíce šestnáct let. Smutně a naivně vyhlíží nějakého prince na bílém koni, který by ukázal jejím spolužačkám, že ona přece není žádná šereda. Je jenom trochu při těle, má problém s pupínky a nacvičování na letošní spartakiádu jí dělá taktéž problémy. Ale hrozně ji štve, že právě ona musí být ve skupince holek, které jsou 'ty škaredé, hloupé a stále uražené'.
Jenže to by se mohlo změnit, kdyby u jejího paneláku zazvonil nějaký krásný kluk, co by ji pozval do kina na nějaký dobrý film, nebo do cukrárny na kopečkovou zmrzlinu... proč by to právě ona nemohla jednou zažít?
Uskákaná Maruška. Nebo také Uskákaná Marfuška, tak jí ostatní říkají. A ona neví proč. Spolužáci říkají, že je to proto, že je příšerně ukecaná - a co hůř, podle nich má skákat ostatním hrozně do řeči a nevydrží držet svou hubu na uzdě. Taková hloupost, myslí si ona. Mamka mi ustavičně opakuje, že jsem slušně vychované děvče z hrdé socialistické rodiny, která si nesmí dovolit udělat krok vedle. Mám se prezentovat před lidmi zdvořile, dokázat jim, že nejsem žádné béčko a jsem na sebe, svou rodinu a svou zemi patřičně pyšná! A tak to má být.
Marie zastavuje svůj tok myšlenek, když po delším pozorování dochází k závěru, že ani dnes žádný princ pro ni nepřijede. Nezapomíná ještě zkontrolovat, zda si nezapomněla vzít cvičky na dnešní nacvičování. Vše je tak, jak má být, popadá za ucho aktovku a míří do školy. Byť se zkyslým výrazem na rtech, ale snažíce se upokojit, že dnešek proběhne v řádném pořádku, bez jakýchkoliv problémů.

Před školou se setkává se svými jedinými opravdovými kamarádkami, se kterými tohoto má společného mnohem více, než by se při posuzování jejich společného zevnějšku mohlo znát. Dohromady tvoří čtyřčlennou skupinku, která vždy obsadí první dvě lavice úplně vepředu před učitelským stolem, a i když jsou tyhle čtyři dívky do sebe silně uzavřené, o přestávkách se Marie s Bětou nezdráhají otočit dozadu ke svým jediným dvěma kamarádkám a vyklopit jim ty nejžhavější zážitky a novinky, které by nikomu jinému za střízliva nevyklopily.
Jen lehkým kývnutím pozdraví Marie ostatní tři spolužačky a poté, co k nim přijde blíž, loupne nenápadně okem po větší skupině holek u dvojkřídlých dveří do školy, které se očividně velmi dobře baví.
To byla ale právě chyba. Naneštěstí pro Uskákanou Marušku, jedna dlouhovlasá blondýna si během záchvatu smíchu vyznačujícím se silným prohýbáním trupu, zachytila Maruščin pohled.
"Zatraceně," zamumlala potichu Marie a honem upoutala svou pozornost někam jinam.
Dlouhovlasá blondýna se však musela hned vysmát té tlusté holce před ostatními kamarádkami. Celá skupina dívek, doprovázená přednáškou o holkách trpících těžkou nadváhou, zaměřila své zraky na Marii. Během výkladu se jedna po druhé přidávaly ke sborovému smíchu, ale ani jedna nespustila z Marie posměšný pohled.
Sama Marie se snažila tvářit, že se vůbec nic nestalo a snažila se své kamarádky trochu přimět ke konverzaci tím, že se je snažila vyzpovídat, jak prožily víkend. Ani jedné se však nechtělo před školou takhle otevřeně hovořit, takže si jen vyměnily pohledy, v případě Heleny se dočkala jen suchého odbytí ve stylu "nic novýho, však to znáš", načež ostatní kamarádky horečně přikývly.
"Ale copak, květinko? Snad se za sebe nestydíš, hm?" zvolala ona dlouhovlasá blondýna a nebezpečně se se svými věrnými následovatelkami za doprovodu pisklavého chichotání přibližovala.

Marii polil okamžitě stud. Zatímco její kamarádky začaly nenápadně couvat dozadu, ona věděla, že pokud by to také udělala, bylo by to ještě horší... ne, zkusím být silná. Musím se té náně postavit a zastat se i svých kamarádek!
"Hehe," pokusila se Maruška o smích, avšak v jejím podání to vyznělo, jako by na ni právě šel hexenšus.
"Jseš dcerou smrti, Viktorie... však uvidíš, jak to řeknu soudružce učitelce, jak si z nás děláš srandu," snažila se zapůsobit výhružně.
Na chvíli se zdálo, že Viktorii ztuhl úsměv, ale pak se ušklíbla. "No jo. Nic jiného než žalovat ani neumíš, co..." ucekla posměšně a namyšleně pohodila hlavou. "Si to běž všechno postěžovat paní učitelce, ty hloupá huso..." dodala, zašklebila se na Marii a odkráčela s kamarádkami do budovy školy.
"Dalas' jí to sežrat dobře," pochválila Maruščino jednání Cecílie. "Půjdem?"
"No... jo," povzdechla si Marie. Věděla, že udělala velikou chybu, když se Viktorii postavila. Teď jí nedá na hodně dlouhou dobu pokoj. Navíc dobře věděla, že i kdyby to řekla soudružce učitelce, stejně by si od ní moc nepomohla.
Helena s Bětou se vzadu vydali bez prohození jediného slova vpřed.
 


Komentáře

1 japonsko-a-korea-music japonsko-a-korea-music | 26. ledna 2011 v 18:57 | Reagovat

ahoj prosim hlasuj za mna v SONB tu  http://jenom-souteze-js.blog.cz/1101/3-kolo-sonb  som tam ako kaya s mojim bblogom moc diki a kludne oplatim  a prepac za reklamu

2 Denika Denika | Web | 26. ledna 2011 v 21:15 | Reagovat

Ahoj som rada že si sa vrátil k Tchýni :-) tesims a co sa dozviem a Marfuške už čo to vieme takže čo bude dalej ale dufam, že nebude dlho trvat a prebehnes na mladych lebo vtedy to bolo dost zaujimave :):ˇ) medzi nimi:) este mam jednu otazku už nebudu o filmoch ukazky??? a ak hej tak kde?? :) dakujem :)

3 Sai Sai | Web | 27. ledna 2011 v 16:24 | Reagovat

[2]: Nó, k filmovým ukázkám jsem se vyjádřil v článku "Pohled do zákulisí". :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama