6. Černý znak

6. února 2011 v 20:52 | Sai |  Ďábelský chtíč
Jak jsem slíbil, další, v pořadí již šestá kapitola k Ďábelskému chtíči... je vám předložena před čumák. Dal jsem si na ní hodně záležet a je na ďábelské poměry trochu delší, ale tak snad to bude jenom k dobru.

Co dodat? Nezapomeňte zanechat komentář a pokud to bude možné, enjoy it!

Shrnutí předchozího děje:
Mladý, nepojmenovaný démon přichází po úspěšně provedené vraždě jedné namyšlené a bohaté rodiny do démonního světa, kde se má naučit o tom, jak jejich svět funguje. Jeho mistrem se stává tajemný pan Infabilus, který mu dává limity na jeho vyčerpávající otázky. Na příští den si měl vybrat mladý démon tři otázky: on už si je vybral, panu Infabilovi je přednesl a nyní čeká na jeho odpovědi.


Od té doby, co mladý démon přednesl panu Infabilovi své tři otázky, neprohodil ani jeden z nich s tím druhým jediné slovo. Bylo jasné, že démon bude mít ještě v průběhu času mnoho otázek, až příliš mnoho na to, aby mohly být všechny řádně zodpovězeny. Pan Infabilus začal pomalu v duchu litovat, že právě on byl určen Vyššími zástupci Řádu, aby mladého démona vyučil. Dobře věděl, jak tihle zelenáči bývají neústupní a otravní, když jim není vyhověno. V porovnání s jeho minulým žákem sice tento démon nebyl tak výbušný, ale uvnitř ho dusila pravda, že tenhle učeň nebude vůbec obyčejný. Jeho otázky... jeho otázky, které po něm chtěl zodpovět, byly tolik záludné, že odpověď musel promýšlet celou cestou do svého sídla. Zkoušel přemýšlet, jak by se mohl z odpovědí vyvléct, ale přišel k závěru, že ze všech se mu holt vykroutit nepodaří.
Proč zrovna takové otravné otázky? Jasně, ten démon aspoň používá mozek, není úplně vygumovanej. Jenže bylo to opravdu zapotřebí, aby mu nabízel odpovědi na otázky? Nebylo, určitě ne. Kdyby mu tuhle hrozně velkorysou nabídku nenabídl, vůbec by se teď nemusel namáhat s nepříjemnými odpověďmi. Raději měl zůstat potichu, jeho hloupé otázky ignorovat a nechat to na něm, ať si ty odpovědi zjistí sám.
Nu což, aspoň se poučil. Víckrát už mu nedá příležitost se na tyhle vyčerpávající záležitosti vyptávat. Ani jednu jedinou! Tři otázky... a zrovna takové otravné...

"Pane Infabile?"
A už je to tady! Ty spratku, opovaž se mi dávat zase ty protivné otázky!
Mladý démon se očividně ostýchal. "Vím, že je to otravné, ale mohl byste mi vysvětlit, proč pořád jdeme po jakési zaprášené cestě s lampami, ale před ní, vedle nás nebo prostě někde jinde vůbec nic není, jenom holá zem? Má snad tohle... nějaký smysl?"
Pan Infabilus se však démona rozhodl plně ignorovat. Jen se nevzrušeně díval před sebe a šoupal nohama vpřed. Mladému démonovi nevěnoval sebemenší pozornost.
Co se dá dělat, povzdechl si v duchu mladý démon. Budu si muset počkat alespoň dva dny, než mi ten namyšlený náfuka dá odpověď.
Posmutněle se snažil udělat na pana Infabila psí oči, nicméně pan Infabilus samozřejmě předstíral, že jej nevnímá. Zase se jen strnule díval do vyprahlé pustiny před sebou, kterou nesmyslně osvětlovaly pouliční lampy. Teda, spíše poutní lampy.
"Hmmm," vzdychl si hlasitě démon a zkoušel se zabavit tím, že počítal po své straně lampy.

Po třech hodinách vytrvalé chůze od pekelných bran zpozoroval mladý démon zajímavou změnu.
Samozřejmě neuviděl žádný zvláštní jeskynní útvar před sebou, neuviděl ani žádnou známku po obydlí, ale spíše takovou zajímavost, která vnukla démonovi do mysli zajímavou myšlenku.
Před démonem se začaly lampy a cesta větvit. Vypadalo to, že se právě ocitli na něčem, co vzdáleně připomínalo křižovatku. Poutní lampy po stranách cesty se jednak začaly stáčet doleva a doprava, nicméně pokračovaly i s větší odstupem ve svém původním směru vpřed.
"My jsme na křižovatce?" otestoval démon trpělivost pana Infabila a doufal, že vybral dostatečně stručnou otázku, na níž by se dala nalézt i stručná odpověď a pana Infabila by příliš nevyčerpala.
Pan Infabilus vypadal rozhodně lépe naladěn, než během celé předchozí cesty. Jednak už necivěl tak prázdně do dáli, ale měl i uvolněnější výraz a kdyby jej mohl náhodný chodec potkat na ulici, dalo by se usoudit, že s tímhle člověkem by se dalo i relativně dobře bavit.
"Jo," řekl na jeho poměry docela příjemným hlasem a rukou lehce od těla mu pokynul, aby se vydali doprava.

Poutní lampy podruhé, další půlhodina cesty rutinní krajinou, ale atmosféra byla už rozhodně volnější, než tomu bylo předtím.
Dvojice démonů během té půl hodiny ještě dvakrát zabočila doprava, a démon si byl už jistý, že nemohou být od velice skromného příbytku pana Infabila daleko. Když se díval okolo sebe, všiml si v dálce dalších poutních křižovatek, což potvrdilo ještě více jeho domněnku.
Další změnou, kterou zpozoroval, bylo, že se země začínala pomalu zvyšovat. Chvíli si myslel, že jde jenom o nějaké zdání, ale jakmile začal zkoumat povrch země kolem sebe, nebylo pochyb o tom, že stoupají do nějakého kopce.
Na poslední křižovatce, kde se oddělili pro změnu doleva, se začínala výška povrchu prudce zvyšovat. Lampy byly k sobě více přimknuty a ohraničovaly také užší cestu, která začínala spíše připomínat nějakou menší, úzkou stezku. Démonovi se tak postupně odkrýval pohled na zástup poutních lamp pod ním, na spoustu křižovatek a menších i větších kopců. Ale stále neviděl kromě lamp jedinou stopu po tom, že by v tomhle vyprahlém podzemí byl nějaký život.
Jakmile vystoupal pan Infabilus s mladým démonem na vysoký kopec a jejim zrakům se odkryly v plné kráse stovky světel lamp, si pan Infabilus - jak měl ve zvyku - významně odkašlal a mávnul před sebe ladně rukou. "Tak, vítej doma, mladý démone."
Démonovi bylo jasné, o co se pan Infabilus zjevně snaží, ale chtěl mu tu radost zkazit. "No, to je sice ohromně hezký, že už jsme doma, ale co mi takhle dát možnost ten váš barák vidět?" snažil se co nejprotivnějším hlasem pronést a otrávit mu tak potěšení z jeho nevědomosti.
"Nebuď drzý, nebuď..." snažil se co nejpříznějším hlasem pohrozit démonovi pan Infabilus. Bylo ale poznat, že to nemyslí vážně. Démon poznal v jeho hlase stopu ironie.
"Hm?" snažil se už trošku mileji popobídnout pana Infabila.
Pan Infabilus si opět odkašlal a s úsměvem pokrčil rameny. "Tak jo, jak myslíš. Nehýbej se," odpověděl tentokrát už s trochou vážnosti. Přistoupil rozvážně k mladému démonovi, o jeden ze svých ostrých zubů si rozřízl pravý ukazováček a levou rukou odrhnul démonovi z čela jeho dlouhé, husté černé vlasy. Chvíli se zadíval do těch velkých a hlubokých černých očí, jako by v nich hledal nějakou odpověď na jednu z těch tří záludných otázek, ale pak začal démonovi na čelo kreslit krví nějaký symbol.
Nejdříve namaloval jemnou, svislou čáru. Poté začal od levé strany čela malovat k pravé straně čela další čáru, která se doprostřed své délky prohlubovala a pak se naopak vyvyšovala. Pak nakreslil její zrcadlově symetrické dvojče dole, a nakonec vedl od počátku svislé čáry do nejspodnějšího bodu kružnici. Obrazec byl dokončen.


Pár chvil poté, co byl symbol dokreslen, se začala krev pana Infabila do kůže mladého démona vpíjet a zbarvovala se postupně do černé barvy. Symbol na čele začal být ve světle poutních lamp čím dál více zřetelnější, až se do černa zbarvil celý.
Přesně v ten okamžik se začala mladému démonovi před zraky objevovat monumentální budova neobvyklého tvaru. První dojem, jaký z ní měl mladý démon: tady by člověk s křehkými kostmi nemohl žít.
Ať si tuto velikou budovu prohlížel jakkoli, nenarazil by snad na jediný okraj, na jediný okap ani na jedinou střešní tašku, která by byla zaoblená. Celá budova byla sladěna do barev černé, bílé a červené a byla rozdělena na dvě křídla. Mezi nimi byl vybudován ve výšce čtyřiceti stop překlenovací zastřešený most, do jehož spodní části byly zapuštěny rudě nabarvené krápníky. Okenní tabulky na obou křídlech sídla se zřejmě zavíraly tak, že se navzájem překrývaly obřími zuby zabudovanými po vnitřních stranách, které vypadaly, jako by dříve patřily nějakému velkému zvířeti. Stejně tak i dveře na obou křídlech nebyly v žádném případě vytvořeny ze dřeva, ale z dlouhých stříbrných jehlic, jež se po příslušném rozkazu dokázaly samy od sebe rozplést a zasunout zpět do zděných rámů dveří. Nicméně nejzajímavější démonovi připadala věc, na níž celá budova stála.
Obě křídla stála na hromadě malých, nezlomitelných ostrých hrotech, které dokázaly celou tíhu budovy unést a stále si ponechávala svou ostrost.

"Vy se v těch ostrých předmětech až nezdravě moc vyžíváte, co?" rýpl si s trochou sarkasmu do pana Infabila mladý démon.
"No, víceméně..." zaváhal pan Infabilus a mírně zrůžověl. "Pojď dál."
 


Komentáře

1 Loivissa Loivissa | Web | 14. září 2011 v 23:03 | Reagovat

Túto kapitolu som zhodou okolností preskočila, takže som to teraz napravila :) Bolo to veľmi dobré, i ked sme sa toho v tejto kapitole veľa nedozvedeli, ale teším sa na tú ďalšiu... dúfam, že čoskoro pribudne... mimochodom, obrázok pomohol pri predstave, dobrý nápad dať ho sem.. :)

2 Jaaja Jaaja | E-mail | Web | 1. března 2012 v 22:19 | Reagovat

Ou jé ^^ Tak jsem se k tomu konečně dostala a musím uznat, že je to NAPROSTÁ BOMBA! Vždyť ono se to čte úplně samo! Ok, Ok, odpustím si kilometr dlouhý komentář, ve kterém bych v kostce řekla pouze tohle:
Líbí. Chci další díl.

3 brides bridesmaid dresses brides bridesmaid dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 13:29 | Reagovat

Great article. I think is really good.
http://www.elsedress.org

4 cheap wedding dresses cheap wedding dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 14:52 | Reagovat

Hi, very nice post, i certainly love this website, keep on it
http://www.isdress.org

5 fake tag heuer watches for sale fake tag heuer watches for sale | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 4:50 | Reagovat

A. He couldn't concentrate!
http://www.watchescan.org/Tag-Heuer.html

6 replica iwc watch replica iwc watch | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 2:43 | Reagovat

Q. What did the the tie say to the hat?
http://www.begwatches.net

7 Paydayloan Paydayloan | E-mail | Web | 4. září 2018 v 8:54 | Reagovat

fast loans no credit check <a href="https://fnq.security">bad credit quick loans</a> pool loans <a href=https://fnq.security>fast loans</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama