Duben 2011

Seznamte se!

26. dubna 2011 v 15:19 | Sai |  [N] Jak zabít tchýni...
Tato nepříliš zajímavá kapitolovka, která je svým způsobem opravdu propadák, když ani přepsaný prolog vás dle počtu komentářů příliš nezaujal, se stále pokouší vyškrábat na pomyslný břeh.
Ještě než na vás pro zkoušku vychrlím první kapitolu, bylo by nejspíš trochu od věci se obeznámit s postavami, které na vás budou bafat v tomhle příběhu.

Seznamte se!
(že by pod perexem?)


Snídaně v hnoji: Jan Ondráček

26. dubna 2011 v 13:47 | Sai |  .fiktivní inscenace
Ze dne 12. září 2009 vám předhazuji před nosánek jednu z fiktivních televizních inscenací, ať nám rubrika nezeje prázdnotou. :)

"Vítejte, diváci. Zduřte, Ostravaci. Zdarec, týpci. Dejž to Pánbůh, babičky. Vy všichni vítejte u našeho zbrusu nového pořadu, který budeme na TV Prasinec vysílat každé ráno od šesti hodin do osmi. Dozvíte se zde zajímavosti o kuriozních osobách, jež nedostaly nikdy dřív příležitost vystupovat v jakémkoli televizním pořadu. A právě od toho jsme tu my, abychom jim dali šanci. Pořad, který se jmenuje... Snídaně v hnoji.
Jako první osobu jsme si vybrali jednoho z nejnáruživjších sběratelů cínových vojáků - Jana Ondráčka. Přivítejte ho, prosím!"

Nedokončený příběh

16. dubna 2011 v 20:36 | Sai |  .něco pro pobavení
Někdy nacházím různé nedokončené příběhy o jedné, dvou větách, někdy více. Je to zajímavé počtení, baví mě si to pročítat a přemýšlet nad tím, co jsem tím tehdá chtěl říct. O čem to mělo být, zda to měla být nějaká vtipná záležitost, rádobyděsivý horor či něco úplně jinýho.
Ale dnes jsem (tradičně) při procházení dokumentů narazil zase na něco zajímavého. Je to sice nedokončený příběh, ale tentokrát dostatečně velký na to, aby se z toho něco dalo přečíst.
Každopádně opravdu nevím, co si o něm mám myslet. :D Mělo to být love story? Dobrodružství? Milostná lyrika?
Těžko říct. Ale co říct na ten adoptivní "závěr"? To já nevím. :)
Zkuste říct, co si o tom myslíte.

Džundži Itó – Spirála

10. dubna 2011 v 16:31 | Sai |  .knižní kritika
Zdravím všechny návštěvníky a návštěvnice,
po delší době odpočinku, jak se zdá, se konečně něco začíná dít. Co to je, kde to je, to se ale neví. Teda až do této chvíle, kdy jsem se rozhodl, že je čas napsat opět nějakou knižní recenzi.

Tentokrát jsem si vzal do hledáčku japonskou mangu z pera jistého Džundžiho Itóa. Japonsko sice teď má pravděpodobně jiné starosti, než my, ale stejně si říkám, kolik Japonců právě v tuto chvíli může číst Itóa, který jim nedá se od čtení odtrhnout, i kdyby měl bouchnout zase další reaktor či jejich domovy spláchnout další tsunami.
Mé nepředstavitelné představivosti ale říkám stop - jdeme psát o tom podstatném. Je čas představit vám něco, co úplně překopalo mé představy o tom, čemu se říká morbidita, šílenost, zvrácenost apod.
Dámy a pánové, představuji vám nejpraštěnější a zároveň jednu z nejgeniálnějších knih, jaké jsem kdy četl - Spirálu.