Červen 2011

Lola běží o život /1998/

22. června 2011 v 18:12 | Sai |  .filmová kritika
Kolik znáte opravdu dobrých německých filmů?
V zemi Komisařů Rexů, Stefanií, Medicopterů 117 a Kober 11 - že by se tam zvládl urodit nějaký dobrý film? S originální, zajímavou myšlenkou?
Inu, proč ne. Je sice pravda, že takhle lehkovážně tady nemůžu psát, protože jediný opravdu dobrý německý film znám jenom jeden (a ten právě recenzuji). Někteří můžou namítat, že z německé tvorby je ještě výborné Klepání na nebeskou bránu. Proč ne, ale tam je evidentní inspirace nestárnoucím Pulp Fiction, které já (naneštěstí pro Němce) miluju, a tak tenhle film nebudu zahrnovat do svého ultrakrátkého seznamu top-německých filmů.

Dnes se pokusím rozpitvat a naservírovat vám německý film, který vás možná přesvědčí o tom, že německá kinematografie není úplně ve sračkách. Nebo spíš nebyla... kdysi. Nebo ve sračkách je, ale jen tenhle snímek nad nimi vyčnívá jako něco, co nebylo postihnuto sračkoidní chorobou?
Je to film Lola běží o život, tak trochu sci-fi, tak trochu muzikál, tak trochu thriller. Přesně do jednoho žánru se Lola podle mě zařadit nedá, ale řekl bych, že nejblíž má asi k tomu sci-fi. Film totiž pojednává o jedné zdánlivě neřešitelné situaci, ve které se hrdinka ocitne, a snaží se vyprávět tři varianty příběhu, lišící se jen v malinkatých detailech, které však způsobují zásadní změny v příběhu. Vlastně je to o tom, co by - kdyby.

Óda na samohlásky

19. června 2011 v 16:30 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
Alibistický ethanol inhaloval omylem unyle
ale elektronická inkivizice odsoudila užovku
a eliminovala imrvére onanujícího ušáka
aby ethanol ionizoval opuštěné ulity
avšak eskalátory iluminátů ochotně ujížděly
a elementární individua omrzele umřely

1. Osud tchýně

19. června 2011 v 14:19 | Sai |  [N] Jak zabít tchýni...
Pokračujeme v přepisování nepovedených kapitol kapitolovky Jak zabít tchýni...
Zatímco prolog byl spíše jen takovou bezdějovou epizodou z časů minulých, takovou sondou do minulosti hlavních postav, první kapitola přímo otvírá dveře do současnosti a hlavního děje, čili do do toho, co budete moci od této staronové kapitolovky očekávat.
Seznamte se s hlavní hrdinkou Denisou, poznejte její dětinskou naivitu. Na scénu také nastupuje její matka Marie, která není příliš spokojená s neplánovanou volbou, jíž učinila Denisa. Je to totiž volba dotýkající se skoro všech postav v příběhu.

Pokud si říkáte, kolik kapitol takhle ještě plánuju přepsat, řeknu vám to takhle: ještě jednu - druhá kapitola bude rovněž podstoupena kompletnímu přepsání, zatímco ty další už ne. U ostatních maximálně něco málo pozměním, ale celé přepisování kapitol se již konat nebude.
Takže se těšte - jak bude hotova nová druhá kapitola, budete moci přehupsnout na tu starší vlnu a pokračovat až do samotného závěru, jenž přijde co nevidět. Velmi pravděpodobně se jej dočkáte již koncem června. :)

Užívejte a komentujte! Bon appetit :)

AlfaBeta

18. června 2011 v 20:17 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
Anička blouzní, cosi divného epiluje - funí gargantuansky,
holí chloupky impotentně, jejichž klubko líže motané,
nicméně ona pár q ráda shubne.
Tím určitě vymizí Williamova xenofobie.
Yeah, zajisté.

Své díky či kletby směřujte na adresu Loi

12. června 2011 v 14:41 | Sai |  .masírování
Přesněji řečeno: Loivissy.
Jak jistě dobře víte, chtěl jsem se s vámi všemi rozloučit tak, že jsem "natřel blog na bílo" a šel od něj pryč. Neměl jsem to srdce, abych jej zrušil úplně, ale chuť dělat jej mě úplně opustila, především díky vaší pasivitě v komentování, návštěvnosti... no, však to znáte.
Několik z vás si dělalo zbytečnou starost o to, co že se to s blogem stalo, a já se jim to snažil trochu okázale vysvětlit. Reakce jako "to si děláš *píp*" jsem očekával, ale neočekával jsem to, že mě někdo překecá - a to úspěšně.
Ten někdo je Loivissa, která se o to nepokoušela nijak násilně, ale po včerejším pohovoru na Facebooku jsem se jednoduše rozhodl, že je ještě tolik co dokončit, že zahodit veškerou tradici Žeroucího blogu - který existuje již čtvrtým rokem! - by nebylo úplně nejlepší. Uvědomil jsem si, že jsem prakticky žádnou kapitolovku ještě nedokončil, a že by byla škoda nechávat vás v napětí, jak že to vlastně všechno dopadne.

Takže - ano, povzdechněte si, nit pod Saiovým sarkastickým pohledem opravdu nezůstane suchá a všichni žrouti z Žeroucího blogu budou mít (nejspíš) zas co žrát.

Welcome back!
(moment, na koho to vlastně říkám?)