Únor 2012

#9 Lana del Rey – National Anthem

26. února 2012 v 19:43 | Sai |  .la música
Dříve, než se rozkecám nad novým songem týdne, rád bych učinil takový projev vděčnosti. Problém je ale v tom, že vlastně nevím komu.
Možná jste si toho všimli, možná ne, ale tento měsíc jsem byl nejaktivnější skoro za celé dva roky! Fakt. Pokud se podíváme na statistiky počtu článků v jednotlivých měsících, zjistíme, že deset a více článků jsem sepsal naposledy v březnu 2010 (13 článků). Ach, jak příznivá to čísla! Těžko říct, zda tento měsíc kvantita nepřevýšila kvalitu - to musíte říct vy, ale každopádně jsem nesmírně potěšen.
A komu že to mám děkovat za to, že jsem se tak rozvášnil v psaní na blog? Mému novoročnímu předsevzetí, že budu tento rok mnohem aktivnější? Vám, čtenářům a čtenářkám, kteří mi svými komentáři dáváte inspiraci? Ano, tento rok jsem objevil hned dvě úžasné blogerky - Christine Sunrise a Jaaju, jež mají určitě nemalý podíl na mém zápalu pro psaní. A nebo že by prostě slečnopaní múze (na můj novoroční múzanáš samozřejmě nezapomínám a často si jej pročítám) za to, že mi tu chuť psát dodává? Nevím přesně. Nicméně pozor, nejásejme předčasně. Minulý rok jsem byl taky první dva měsíce velice aktivní (sice ne tolik jako tento rok, ale přece), ale pak jsem upadl do značné pasivity. Takže si budu přát, ať do tý stejný řeky nesmočím byť jen palec i tento rok.
No, to by bylo jen tak na okraj. Co se týče songu týdne, vybral jsem tentokrát skladbu od interpreta, jehož jeden song už tady vyhlášen songem týdne byl, ba dokonce to byl úplně první vyhlášený song týdne. Už víte, koho mám na mysli?
Jasně, je to moje oblíbenkyně Lana del Rey, od níž vám předkládám oblíbenou skladbu z alba Born to Die s působivým názvem National Anthem.

Šestá ze sedmi

25. února 2012 v 18:22 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
Sopránovou skladbu spustím, sedím strnule spolu se svou sluneční sestřenicí, střízlivý su, spokojenej.
Ona opatrně okusuje oslazenou, ořechy obsypanou oplatku, očividně omámená obsaženými oligosacharidy.
Bratrovi břicho blaze bobtná, bázlivě bere brufen, briskně bručí "boogie-boogie-boom", blouzní.
Och och, odříkávám optimisticky, otevírám otráveně okno, ona ovšem okamžitě odstartuje ožehavé orodování.
Trávení tolik trápí, to trýzeň trubicovitých tuhých trávicích trubicí, tříska topolu tam totiž triumfálně trůní.
A abych alegoricky a altruisticky abdikoval, analyzuju aktuálně Amálčinu amnézii a aktivně atakuji americká amíga.

Surová balada o Vítkovi, Evě a nevěře

24. února 2012 v 21:47 | Sai |  .něco pro pobavení
Musím říct, že nic tak šíleného jako to, co sem plánuji teď uveřejnit, jsem ještě na tento blog jaktěživ neuveřejnil. A myslím to smrtelně vážně.
Ano, vím, že jsem sem hodil povídku o ruském pedofilovi a zároveň zoofilovi s úchylkou na kočky, a taky o těch dvou úchylných popelářích, ano, vím, že jsem sem hodil povídku o tom, jak zemi ovládli Lego panáčci a vybombardovali ji pak obří vesmírnou solničkou, ale myslím, že tenhle patvar, který sem chci právě uveřejnit, tohle všechno ještě překonává o nejeden sáh.
Je to něco jako báseň z roku 2005. Tehdy mi bylo jedenáct let. Díkybohu, že tohle je aspoň trochu polehčující okolnost, na kterou se můžu odvolat, až mě obviníte z toho, co si přečtete níže, ale dobře, jo. Byl jsem mladej a blbej.

Nadpis? Viz současné téma týdne!

23. února 2012 v 19:51 | Sai |  .kravinky a jiné texty
No jo, zase někoho přepadla nuda, i když by se měl učit momentálně učit na zítřejší písemky.
Ale dobře, na tu písemku se vážně podívám. Jenže ne teď, teď prostě nemám chuť ten zatracenej sešit otevřít a osvěžovat svou mladou, kvetoucí mysl o další poznatky, které mi však v hlavě uvíznou nejspíše jen po den zítřejší.
Ha. A už jsme se dostali k tomu, o čem chci tentokrát psát. K tématu týdne jsem psal tuším jenom jednou na téma Nova, ke kterému jsem se prostě musel vyjádřit a pořádně si odplivnout na tuhle komerční stanici, která z lidí dělá totální idioty, jak jsme se mohli přesvědčit třeba nedávno v reportáži, kde se dokazovalo, co udělá voda, když ji necháme dvě a půl hodiny v patnáctistupňovém mrazu. Try to guess.
Haló, haló, cenzuro? ACTo? Kdepak jste? No ano, volám vás, když tu vidím, že blog.cz patří pod Novu, tak tím by se možná už leccos vysvětlilo, proč mi kdysi někdo smazal kritické komenty na adresu vedení Autorského blogu, když jsem z něj byl bez udání racionálního důvodu vyhozen, jestli si vzpomínáte. Nu což. Cenzura je cenzura, že žijem v jednadvacátém století asi nic nemění na tom, že mít odlišný názor na hlavní autoritu se nevyplácí.
Ale teď opravdu už k tématu: téma týdne je "Co nás ve škole neučili". Tak jo, pojďme se k tomu vyjádřit.

Gedo senki /2006/

22. února 2012 v 18:11 | Sai |  .filmová kritika
První filmová recenze tohoto roku navazuje v podstatě tam, kde skončila má předchozí recenze. Jen pro připomenutí - v předchozí recenzi jsem si vzal pod lupu japonský animovaný snímek Můj soused Totoro.
Jak už vám nejspíš došlo z názvu článku, dnes se bude opět recenzovat japonský snímek. A bude opět animovaný. A kupodivu bude zase od režiséra Miyazakiho. Jenže pozor! Tentokrát nemám na mysli Miyazakiho Hayaa, spolu s Akirou Kurasawou asi nejznámějšího japonského režiséra vůbec, ale pro změnu se bude recenzovat filmový debut jeho synáčka, Gora Miyazakiho.
Zda padlo jablko nedaleko od stromu či naopak ano, zjistíme o pár řádků níže. Ale co že to ten jeho syn vlastně natočil za film?
Ano, dle plakátu s drakem jste asi správně uhodli, že se jedná o fantasy. A aby těch překvapení ohledně tohoto filmu nebylo málo, řeknu vám, že film adaptuje knižní fantasy sérii od jisté americké spisovatelky Ursuly K. Le Guin.
Zajímavé, nemyslíte? Recenze na japonský animovaný snímek, který však adaptuje západní fantasy předlohu, a ještě k tomu to je prvotina syna nejznámějšího japonského režiséra animovaných filmů.

Povedlo se? Nepovedlo? Budu se vás snažit donutit podívat se na to taky, nebo se vás od toho budu snažit odradit?

Roztržitý pan Malina

21. února 2012 v 17:55 | Sai |  .příběhy drabbles
Hola hej! Po dlouhé době opět nějaký kousek z mé tvorby. Drabble bude, to ano.
A ne ledajaké drabble. Tohle drabble je přibližně rok staré a našel jsem jej ve svém archivu. To slovo 'archiv' berte prosím s nadhledem, žádné archivy opravdu nevedu. To jenom složka Dokumenty mi dnes poskytla menší překvapení v podobě neuveřejněného drabblátka.
Jedná se o drabble psané ve škole v hodině češtiny. Pravidla?
Muselo začínat slovy: Dnes ráno se pan Malina vzbudil pozdě...

A co že to vlastně mělo za následek? To se dozvíte pod perexem, of course

#8 Enya – Exile

19. února 2012 v 20:55 | Sai |  .la música
Další týden uplynul a přinesl konečně devátou kapitolu ke kapitolovce Jak zabít tchýni..., na kterou tak pouze čeká desátá kapitola a asi ještě epilog, kde dodám pár informací o tom, co jsem nestihl dodat do desáté kapitoly.
Co ale přinese tento týden? Slibovaná filmová recenze k animovanému fantasy filmu Tales from Earthsea? Nebo to bude sedmá kapitola Ďábelského chtíče?
Možná to taky nebude nic. Asi jsem se o tom ještě nezmínil, ale protože se čím dál více blížím maturitě a za nemálo měsíců už se budu pomalu, ale jistě na ni připravovat, bylo by dobré předtím, než se na tu FAMU přihlásím, natočit nějaký film. Shodou okolností jeden můj spolužák by se také chtěl hlásit na FAMU v oboru kamera, tak slovo dalo slovo, dohodli jsme se na natočení nějakého cvičného filmu a já coby režisér a scenárista jsem měl vymyslet námět a napsat scénář. Námět mě napadl ještě ten den a scénář právě teď těžce dopisuju.
A jak to dopadne? O čem to bude? To se možná dozvíte tento týden místo recenze nebo kapitoly. Ještě uvidíme.
Teď ale dost klábosení. Mám se tu rozkecat o songu týdne, tak jdeme na to. Opět jsem vybral jeden méně známý kousek od mé oblíbené new age zpěvačky, Enyi. Je to skladba Exile.

#7 Savage Garden – I Knew I Loved You

12. února 2012 v 12:12 | Sai |  .la música
Kolik si Voldy vytvořil viteálů, tolik jsem už od začátku roku vyhlásil songů týdne. Slyšeli jste ode mě zatím víceméně pomalé skladby, vyjma Scatmana to byly skoro všechny takové rozjímačky. Že by s tou sedmičkou přišla už nějaká změna?
Ha, nepřijde. Když už bude příští týden ten Valentýn (který teda jinak neprožívám a je mi celkem volnej), tak přece jen trochu něco romantickýho bych mohl vyhlásit jako song týdne. Co říkáte?
Samozřejmě v prvé řadě se asi většině vybaví při sousloví "romantický song" nebo "ploužák" ohraná titaniková Celine Dion a My Heart Will Go On. Není to špatnej song, ale jak říkám - připadá mi už moc ohraný. U mě teda suvérenně na poli romantických skladeb vedou Savage Garden, od nichž vám předkládám písničku I Knew I Loved You, kterou určitě znáte, ale nemyslím si, že by byla nějak všední.

9. Pomerančová ruleta

10. února 2012 v 18:16 | Sai |  Jak zabít tchýni...
Po dvou letech...
tramtadadá! Je tu devátá kapitola ke Tchýni, že jo. Ano, bylo by na místě asi říct konečně. Tohle by se snad mělo slavit jako zdejší svátek na blogu, ne?
Aneb gradujeme (ne)úspěšně ke konci.

Enjoy!

#6 Aoi Teshima – Song of Time

7. února 2012 v 19:19 | Sai |  .la música
Jejda, nezaspal ten Sai trochu se songem týdne? Inu, fakt že jo. Jsem lemra líná, raději sleduju filmy, čtu knížky a chodím do kina místo toho, abych psal o songu týdne. Pche! Hanba mi!
Nicméně, byť trochu pozdě, přece jen musím uveřejnit ten song týdne. Teda teď už spíše song pěti dní.
Když jsem minulý (vlastně už předminulý) týden přemýšlel, jakou píseň zvolit jako song týdne, byl jsem přesvědčen, že vám dám ochutnat nějaký svůj oblíbený J-pop... chci říct nějakou japonskou hudbu všeobecně. No jo, opět musím trochu překvapovat, jsem to přece já. Ale divili byste se, kolik výborných kousků japonská hudební scéna nabízí. Jak už těch instrumentálních, tak i vokálních. A ano, říkal jsem si, že na minulý týden sem právě něco japonského dám, ale nějak mě to pro ten týden nesedělo, nevím proč. Tak jsem si řekl, že to zkusím příští týden.
A ano, je to tu. Nabízím vám jinou skladbu, než jsem měl původně v úmyslu, ale to nevadí. Je to skladba z filmu Gedo senki (Příběhy ze Zeměhoří) a písnička se jmenuje Song of Time.