Březen 2012

Svatební košile

26. března 2012 v 23:21 | Sai
Ladies and gentlemen, jde se parafrázovat.
Hm. Česky řečeno: pokusím se převyprávět nějakou původní tvorbu vlastním způsobem. Může to být třeba převyprávění Harryho Pottera do nějaké lyriky ve formě eposu (Epos o HP? To zní zajímavě!), můžu to také udělat naopak (hodně by mě zajímalo, jak by třeba vypadalo převedení nějaké haiku do prózy - hm, divně?) a můžu provést mnoho jiných způsobů.
Prve by bylo ale dobré na míru uvést to, co chci převyprávět, jak to chci převyprávět a proč mě to vůbec napadlo.
No, napadlo? Pravda byla, že jsem chtěl na blog konečně dát nějakou delší autorskou tvorbu, takže ji tady máte. Ve skutečnosti jsem ale byl doopravdy motivován učitelkou češtiny, jež nám zadala úkol právě převyprávět nějakou baladu z Kytice, kterou jsme nedávno rozebírali do detailu. Mohlo to být jakoukoli formou, klidně i komiksu (vážně jsem přemýšlel nad vytvořením meme komiksu Polednice, kdy by matka v posledním okýnku, když zjistí, že udusila vlastní dítě, udělala ono dlouhé fuuuu), scénáře nebo nějaké jiné, vhodné metody.
Já jsem si vybral ke zprznění baladu Svatební košile, kterou jsem se pokusil zasadit do přítomnosti se vším, co k tomu patří. Jedná se o prózu a velmi volnou parafrázi - jakože jsem si něco překroutil k obrazu svému a něco dovolil vypustit. Takže ve výsledku tam není ani žádná svatba. A kupodivu ani žádná košile. :D
Co všecko jsem teda zachoval a co překroutil, se dozvíte níže.
Inu, jde se prznit Erben.

Pod perexem

#13 Anna K – Nelítám nízko

25. března 2012 v 22:18 | Sai |  .la música
Sai je sláb, Sai je nemocen. Sai není nikterak zvlášť extra super nemocen, že by ani nedokázal dojít na ten záchod nebo nebyl schopen si uvařit jeho oblíbený čaj či čokoládu, ale není mu příliš dobře. Roznáší kolem sebe bakterie, ve svém nepříliš zaplněném postelovém programu má především čtení Inheritance, u jehož konce již téměř je, sledování filmů a seriálů, s nimiž povětšinou spokojen je, a popíjení čajů, pojídání léků, poslouchání hudby a... když se mu zrovna chce zvednout, tak i psaní blogu.
No fakt, ono to tak sice nevypadá, ale tento týden jsem pro vás něco připravil. Chybí mi k tomu napsat už jenom pár řádků, takže je jasný skoro na sichr, že vám to tu hodím zítra, ale raději tam dávám to skoro, protože nikdy nevíte, co se může přihodit, že jo. A co že to bude? To se nechte překvapit. Jen napovím, že to bude jednorázovka. Nic víc. To be continued tomorrow.
A teď něco k té hudbě, přirozeně. Je totiž neděle a mám dost času. Když jste v posteli, tak jo, ale jelikož vás matka chce zítra hnát už do školy, nedá se svítit. Ono nešťastné číslo třináct jsem coby songu týdne přisoudil tentokrát české hudbě, takže bacha. Měl jsem tady americkou, švédskou, britskou, irskou, japonskou i španělskou hudbu, tak proč bych měl chodit i po třinácté někam daleko? Hezky si vyberu svou oblíbenou zpěvačku Annu K a vyhlásím jako song týdne skladbu Nelítám nízko.

#12 Sixpence None the Richer – Kiss Me

18. března 2012 v 17:07 | Sai |  .la música
Jak politováníhodné! Tento týden byl ve znamení nedostatku inspirace, času a chuti něco tvořit, proto jste si zažili na blogu pouze chvilky se songem Nelly Furtado. Možná za to může to trhlý počasí (fakt krásná ironie, když je jednu dobu zima jak na Sibiři a zanedlouho udeří taková letní vedra), možná nějaký jiný faktor. No, co dodat - prostě to znáte určitě všichni, takové to období, kdy se nějak nemůžete dokopat k tvoření. Na druhou stranu jsem ten čas ušetřený nepsaním proměnil v to, co jsem dlouho chtěl: podíval jsem se na pár filmů, které jsem chtěl už dlouhou dobu vidět, ale nějak nebyla chuť + četl Inheritance, of course. Super! Teď ještě vidět ten zasraný Titanic a můžu konečně se stoprocentně čistým svědomím říct, že nejsem žádný západokulturní barbar. I když to můžu říkat klidně už teď, protože se mi na ten Titanic fakt nechce dívat. Neviděl jsem ho doposud (dobře, vím, že jsem kousek viděl asi v sedmi a tehdy mi přišlo hrozně vtipný, jak se ta loď potápí a hraje do toho ta dramatická hudba), tak to určitě ještě nějakou dobu vydrží. Ach, jak já doufám, že si tohle nečte jeden spolužák, který Titanic nadevše miluje! Tomu kdybych řekl, že jsem ho doteď neviděl, tak by mě... ani nevím, co by mi udělal. Skalpoval by mě? Nepromluvil by na mě do konce života? Je mi to vlastně jedno.
Tak, teď říkám mým řečím o Titaniku stop; jdeme se mrknout na plkání o současném songu týdne. Bude jím takový příjemný pop s trochou romantiky. Och och, Saiova romantická stránka osobnosti se vylupuje na povrch, bacha na to! Tím songem je Kiss Me od americké skupiny Sixpence None the Richer.

#11 Nelly Furtado – Manos Al Aire

11. března 2012 v 23:18 | Sai |  .la música
Dnes konečně za okny pršelo! Ach, jak já mám déšť rád. Těžko říct přesně proč, ale z nějakého neznámého důvodu mi hodně dodává inspiraci nejen k psaní, ale i přináší chuť si pustit nějaký dobrý film, přečíst si knihu, poslechnout si nějakou hezkou hudbu či prostě dělat nějakou oblíbenou aktivitu.
Je to snad první takový po-zimní déšť, co jsem tento rok viděl. A jsem rád. Protože je zima moje oblíbené roční období, miluju krásné sněhové vánice, ale takové to lehké poletování sněhu můžu jen tehdy, když se jedná o první sníh toho roku. To je jiný kafe. Jinak když už, tak chci, aby buď sněžilo pořádně, nebo vůbec! Zimu si představuju výhradně jako období bílé barvy, proto nesnáším, když je venku kosa jak sviň, ale sníh nikde. To se pak klidně dovolávám i mého neoblíbeného jara.
Miluju deště všeho druhu, ponejvíce ty letní. Je to tak krásné, když jste o letních prázdninách doma a kdy i v noci bývá hrozný vedro, tu se najednou probudíte ze snu a zjistíte, že venku krásně prší. Nádhera. Takové chvíle miluju. Deště jsou tak romantické, totálně inspirativní! Ať už sněží nebo prší, voda mi přináší inspiraci v každém skupenství. I když... moment, s případem, že by mi i pára přinesla nějakou inspiraci, jsem se zatím nesetkal, ale tak můžu to někdy vyzkoušet. Až půjdu někdy do aquaparku, zkusím vlízt do sauny a inhalovat tu inspiraci.
Bože, já zas zním jak nevímco...!

No, přestaňme se bavit o deštích a raději přejděme k tomu, o čem se v tomhle článku bavit máme. Songem týdnem jsem tentokrát vyhlásil jednu libůstku, na kterou jsem si nevímproč zrovna vzpomněl při tom dešti. Je od mé oblíbené zpěvačky Nelly Furtado, která zpívá hned několika jazyky, přičemž jazykem tohoto songu týdne je ten jazyk, který bych se taky chtěl někdy v budoucnu hrozně rád naučit: španělština. A song se jmenuje Manos Al Aire.

Top 20 filmových záporáků

10. března 2012 v 16:42 | Sai |  .to ostatní – filmy
Krása. Je tu konečně víkend: pohoda, klídek, čas na filmy, knížky a také na blog. Proto si říkám, že by byl docela hřích toho volného času nevyužít, že jo.
Nápad na tento článek se mi zrodil tak nějak už někdy začátkem týdne, ale až dnes jsem se jej rozhodl zrealizovat.
Napadlo mě, že bych mohl udělat takový přehled mých nejoblíbenějších filmových záporáků. Abyste věděli, já jsem takový ten typ diváka, který záporným postavám docela často fandí, protože pokud je daný záporák dobře propracovaný a má pro své jednání dobrý motiv (nikdo nemůže být zlý jen tak pro nic za nic!), častokrát mi bývá mnohem sympatičtější než hlavní klaďas, jenž může být pro změnu nezajímavý, nesympatický, může být sucharem nebo prostě jenom nějakým nýmandem, který se snaží pro všechny konat dobro. Prostě jen tak, bez rozmyslu.
Takže tak. Vybral jsem jich do svého žebříčku dvacet a musím říct, že jsem to pořadí musel během psaní hodně často měnit, takže prosím neberte smrtelně vážně to, proč je tamta postava o jedno nebo o dvě místa před tamtou postavou, ono se to přece jen nedá pevně určit a záleží také hodně na subjektivitě, přece jen se nějaká postava nemůže líbit úplně všem.

Tak, snad jsem se vyřečil dost. Snad se vám článek bude líbit a vyjádříte své názory, koho byste třeba dali výše, koho níže, koho byste z žebříčku úplně vyšoupnuli a místo něj naopak přidali, jakou postavu neznáte či znáte, s čím souhlasíte, nesouhlasíte. Prostě bych byl rád, kdybyste se náležitě v tom komentáři prostě vykecali. :)

Chcete MHD? Máte ho mít!

7. března 2012 v 17:04 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
Ach, to zas jednou někdo neměl co na práci a nemohl odolat napsání nějakého článku na blog. Ještě když zbystřil, že téma tohoto týdne je "MHD", podíval se na strop nejspíše ve snaze najít tam trochu inspirace, načež prostě otevřel editor a už tam začal sázet písmenka formující tenhle článek.
Inu, co tentokrát zformuju na téma MHD? Jelikož jsem v podstatě zaostalý vidlák pocházející ze zapadlého třítisícového městečka na Moravě, moc bych toho asi nevymyslel, proto jsem se jal opět hrát si trochu s naším jazykem a sepsat jakýsi krátký seznam toho, co by vlastně tahle třípísmenková zkratka mohla kromě standartního významu ještě znamenat.
Některé zkratky jsou nesmysly menší, některé poněkud větší, některé by mohly existovat v běžném životě, některé leda tak v nějaké fantaskní představě. Snažil jsem se to udělat trošku různorodé, tak snad se vám některé budou líbit a o názory se podělíte v komentářích.

Nuže rozklepněte celý článek

#10 Mike Oldfield – Man in the Rain

4. března 2012 v 22:57 | Sai |  .la música
A máme tady už hezky dvojmístné číslo v pořadníku letošních songů týdne. Musím přiznat, že ačkoli jsem osoba, kterou jeden den něco nadchne a za týden už jeho touha často pohasne (nazval bych to "syndrom zápalky"), tak tohle mě pořád drží a opravdu mě baví o svých oblíbených či čistě zajímavých a chytlavých skladbách, na které jsem v poslední době narazil, psát. Ještě když k tomu přidávám tu typickou omáčku o tom, co je u mě novýho - jako to ostatně dělám právě teď -, musím se tomu trochu podivit, ale zároveň nahodit veselý úsměv a říct si, jak šťastný den to byl, když byl Sai osvícen takovou geniální ideou.
Ach ano, tento týden jsem uveřejnil článek o několika příslibech nových článků do budoucna, čímž jsem si taky tak trochu dodal chuti tvořit do žil. A ještě když mi Jaaja napsala tak hezký koment k Ďábelskému chtíči, musel si Sai říct potichu a zároveň tolik radostně "fuck yeah!", aby to ostatní členové rodiny neslyšeli a coby anglického jazyka neznalé bytosti se na mě neobrátili s nechápavými výrazy s naléhavými žádostmi o překlad, jak to s oblibou dělává moje bábi. Čili mnohokrát děkuji za povzbuzení, díky čemuž jsem se nejen nadšeně pustil do psaní další kapitoly, ale i zkontroloval předchozí kapitoly a opravil všemožné překlepy, gramatické nedostatky a stylistické hlouposti. Přece jen ty dřívejší kapitoly nejsou úplně nejčerstvějšího data a leccos mi pod mými dva-a-čtvrt-dioptriemi ztupeným zrakem tehdá uniklo, navíc to třeba ulehčí čtení případnému dalšímu čtenáři. To mi připomíná, že bych to samé mohl udělat i u Tchýně, že jo.
Někdy.

Inu, přejděme nyní konečně k tématu: let me introduce desátej song týdne, tentokrát takovou klasiku devádesátých let od mého oblíbeného multiinstrumentalisty, jímž není nikdo jiný, než samotný Mike Oldfield. Skladba se jmenuje Man in the Rain a vokály poskytla sladce znějící zpěvačka Cara Dillon.


Just something like a conclusion of my thoughts

1. března 2012 v 20:03 | Sai |  .masírování
První březen, den po výjimečném devětadvacátém únoru. Když mám poprvé za dobu existence Žeroucího blogu možnost napsat článek 29. února, nebyl bych to já, abych toho samozřejmě nevyužil. Jenže nevyužil, vysral jsem se na to, tudíž dobře mi, další šanci budu mít přesně za čtyři roky, kdy už možná nebude existovat svět, že jo.
Mám si rvát vlasy z hlavy?
Ale ne, takový zvíře zase nejsem. Spíš zrovna jenom nepřišla nálada na psaní článků. A články s výpovědní hodnotou nula já velmi nerad píšu, jsou jak prdy puštěné volně do větru a takovými bych svůj blog nechtěl ventilovat.
Nu což, dnes mám o něco větší chuť něco napsat, tak se jdu do toho vrhnout. Bude to takový přehled mých vyhlídek do budoucna ohledně toho, co bude na blogu v bližší i dálné době. Čili bych rád udělal jakýsi seznam toho, na co byste se mohli případně (ne)těšit a svými komenty mi říct názor na věc.

Inu, zhluboka se nadechněte a směle se podívejte pod perex