Květen 2012

#22 Jon & Vangelis – Outside of This

27. května 2012 v 20:59 | Sai |  .la música
Dvaadvacítka tu jest. Číslo tvořené pouze mou oblíbenou číslicí 2, jak milé. Jo jo, číslice 2 sehrála v mém dosavadním životě taky nějakou tu roli. Dalo by se říct, že je to spolu s osmičkou a osmnáctkou taky mé oblíbené číslo. Naopak nemusím trojku a jedenáctku - jedenáctku obzvlášť. Nechtějte po mně vědět, proč mám tahle čísla rád či nerad, to by bylo na dlouhé psaní a já pochybuji, že by to někoho bavilo číst do konce. Takže tak. Naopak vy byste mi mohli prozradit, jaká jsou vaše oblíbená a neoblíbená čísla. Myslím, že vaše historky s těmito čísly bych si určitě rád přečetl.
Takže jaký song bude přisouzen pro tento týden pořadovému číslu dvaadvacet? Inu, tento týden se mi nevybíralo snadno. Vybíral jsem hned z několika kandidátů, ale nakonec jsem vybral jednoho z trochu staršího data. Hm, po zkušenosti s minulým songem týdne bych to sice neměl dělat, když jsem vybral skladbu od Bee Gees a následující den Robin Gibb umřel, ale tak budu doufat, že i přes stáří obou interpretů následující písně žádný z nich zítra nevypustí duši, jinak bych si musel připadat už jako telepatický vrah.
Pro tento týden jsem vybral skladbu Outside of This od interpretů Jona & Vangelise.

Babičkovské drabble

26. května 2012 v 22:07 | Sai |  .příběhy drabbles
Je to tady: po delší době jsem si dovolil uveřejnit další drabble na vaše přání. Tentokrát si dovolila zadat Saiovi pět slov Jaaja a musím říct, že na těchto pět slov se mi příběh vymýšlel docela fajnově a lehce. Mám z něho dobrý pocit - a to je hlavní.
Snad se bude líbit i vám. Jen upozorňuju: termín "drabble" beru velmi relativně, rozhodně to má více než sto slov. Já jen tím slovem označuju prózu, která je kratšího rozsahu než jednorázovka. Takže tak.

Zadaná slova:
polévka, kuří oko, rytíř, kamera, čokoláda

Čtěte níže.

Zadarmo se ani koza neudělá

21. května 2012 v 18:26 | Sai |  .něco pro pobavení
Oujé, zapomnětlivý to Sai. On zaregistroval reakci na otázky uveřejnění jedné nestydaté parodie na písničku od Roxette sice dříve, ale jaksi to sem zapomněl uveřejnil. Inu, co naplat? Odčinit svůj hřích můžu snad jedině omluvou, tudíž: sorry, Christine. Níže přikládám ten parodický text, při jehož čtení si téměř zakrývám celý obličej dlaní, jelikož mě polívá stud za to, jak jsem tak krásnou písničku mohl zkazit.
Nuže, pokud se na to cítíte, můžete si to zkusit přečíst. A ano, můžete si klidně nahlas říct, jaký že je to Sai ____. Doplňte si libovolné slovo.
Takže: originál se jmenuje No One Makes It On Her Own, tahle parodie zase Zadarmo se ani koza neudělá. Hm, myslím, že to mluví asi za hodně ohledně "kvalit" mého "díla".
Masochisti, užijte si to!

#21 Bee Gees – How Deep Is Your Love

20. května 2012 v 15:44 | Sai |  .la música
Nevím jak vám, ale jednadvacítka mi hned evokuje Adele a její poslední album pojmenované právě takto. Samozřejmě by někdo mohl hned připomenout, že si vzpomněl na jednadvacáté století, v němž nyní žijeme. Ano, na to bych si asi vzpomněl v druhé řadě. Ale jinak? Hm, nevím, nevzpomínám si, co dalšího pro mě tohle číslo znamená. Narodil se někdo jednadvacátýho? Nevím, z mého okolí snad nikdo. Ale bacha - pamatuju si, že na albu s písničkami s tématikou Krtečka, které jsem dostal jako malý, bylo přesně jednadvacet skladeb. Jo jo, na tomhle já vždycky děsně ujíždím. Teda spíše v minulosti jsem na tom hrozně ujížděl - pamatovat si počet skladeb na jednotlivých albech, dobu jejich trvání, na skladby delší než čtyři minuty pět chválu a na skladby kratší zase plivat, že jejich autor byl nejspíš děsný lenoch. Ou, takovéhle debilní myšlenky jsem měl! Nu což, jako malý jsem prostě jaksi byl na čísla. To moje přepočítávání paragonů, obsese kalkulačkami, počítání celkových časů jednotlivých CD, psaní jednotlivých časů trvání písniček na zadní obaly alb, kde to napsáno nebylo, respektive vztekání se nad tím, když doba trvání písniček uvedených na zadní straně alba byla chybná... proboha, fakt se divím tomu, že jsem se nestal nějakým chronickým matematikem.
Ale dost už. Skladba, kterou vám předkládám jako jednadvacátý song týdne, má lehce přes čtyř minuty, takže by mým hudebním filtrem mládí prošla na zelenou. Je od kapely, které jsem se jako malý taky hodně naposlouchal - jsou jí Bee Gees se svým romantickým songem How Deep Is Your Love.

#20 Roxette – No One Makes It On Her Own

13. května 2012 v 23:17 | Sai |  .la música
Krásná dvacítka je tu! A když už to číslo obsahuje dvojku, budu v dvojkovém duchu i pokračovat. Vyberu podruhé druhou skladbu od interpreta, jehož jsem tu už kdysi měl. Heh, jakpak mi asi hrábne tehdy, až budu vyhlašovat dvaadvacátý song týdne? Raději se nechme všichni překvapit, protože já jsem naprosto nevypočítatelné individuum a těžko říct, který song vyberu. Možná Song 2 od Blur, ať je to hezky tematické? No, uvidíme. Pokud na to budu mít ten týden náladu, pak klidně.
Docela mě irituje, že tu poslední dobou nic kromě nových songů týdne nepřibylo. Chtělo by to nějakou autorskou tvorbu, to je jasný, na tom se snad všichni shodnem. Ale co byste doopravdy chtěli? To je ono. Musíte mě na rovinu říct, co byste si přáli - a já zkusím vaším přáním vyhovět. Pro mě je zkrátka důležité to poznání vědět, že o mé výtvory někdo stojí. Teda ne že bych nebyl lartpourlartista (bože, to je děsný slovo! ale hezky zní), ale sám pro sebe si píšu spíš jiné záležitosti, které nejsou zrovna veřejnosti publikovatelné. Když už jsme u toho popichování, co takhle zadat Sáiosovi nějaké to drabble? Libovolných pět slov? Prosím, předhoďte je. Už dlouho jsem si žádné drabblátko nenapsal. A mé prsty se již těší, až budou moci něco kolem sta slov napsat.
Konec omáčky, nástup songu týdne; pro tento týden jsem vyhlásil opět něco od mé oblíbené švédské dvojky Roxette. Tentokrát jednu takovou oddychovku z alba Charm School s názvem No One Makes It On Her Own.

#19 Humours of Glendart

6. května 2012 v 16:30 | Sai |  .la música
Devatenáctka. Jen krok před dvacítkou, kterou si vychutnám příští týden. Heh? Že už s tím věčným rozplýváním se nad songy týdne jsem trapný? No jo, jsem. Přiznávám to, oficiálně. Ale na druhou stranu si to zkrátka nemůžu odpustit. Omáčka tu musí být, to je jasný. Mohl bych třeba zmínit svůj tradiční údiv nad tím, jak ten čas letí. Ale vemte si to takhle: za chvíli už bude půlka roku za námi. Jasně, léto a konec školy je už téměř na dohled a jízlíví šprti a jiní mně nepříjemní lidé by mohli utrousit, že je "nejvyšší čas zpravit si známky".
S touhle větou jděte laskavě někam. Já jsem rád, že mám čas na to číst, psát, dívat se na své oblíbené filmy a seriály a překládat anime. Učit se? No to je teda v mém případě čirá utopie! Fakt nevím, kdy jsem se naposledy cíleně doma učil. A už vůbec si nepamatuju, že bych se kdy učil jen tak z libovůle pro radost, nikoli hnán obavou ze zítřejší písemky. Sájesn fikšn to jest.
Dnes jsem ve výtečné náladě. Nemám k tomu důvod, ale jsem v ní. Prosím, nemyslete na takové věci, že mám téměř vždy dobrou náladu proto, že kouřím trávu, šňupu kdovíco a takovéhle věci. Já se často o to ani nesnažím mít dobrou náladu, ale ona ke mně přichází zkrátka jen tak, bez důvodu. Zkrátka jako by za vámi chodil nějaký starý známý, s nímž vždy dobře pokecáte a máte z toho pak prvotřídní radost.
Přesně tak, tak se mám. A k dobré náladě mi mimojiné přispívá i píseň, kterou si teď po několikáté pouštím a kterou bych teď rád vyhlásil songem týdne. Je to irská lidová píseň s názvem Humours of Glendart - a přestože si asi říkáte, že jste ji určitě v životě neslyšeli, nebyl bych si být vámi tak jistý. Naschvál - poznáte, v jakém filmu tahle veselá irská lidovka zazněla?