Červen 2012

Saxána a Lexikon kouzel /2011/

29. června 2012 v 19:23 | Sai |  .filmová kritika
Muhehe! Chichichi! Hahaha! *prostě se snaží imitovat ďábelský smích*
Myslím, že dobrých filmů už jsem se vám nadoporučoval a narecenzoval až až, tak co takhle hmátnout směrem dolů, směrem ke dnu světové kinematografie? No, myslím, že hmátnutí do toho českého rybníčku bude stačit až až. Pokračování jednoho z mála československých filmů po třiceti letech je v tom rybníčku zatraceně hluboko.
O čem že to mluvím? No neptejte se tak blbě, když to vidíte v názvu článku. Ani já bych tu neměl tak stupidní řečnické otázky pokládat, protože tím zjevně nedocílím efektu navození napětí. Maximálně tak efektu trapnosti.
Dobře, pusťme se tedy do recenze snímku, který na české poměry opravdu nemá konkurenci.
(Škoda jen, že to musím myslet v tom negativním smyslu.)

Sunset

28. června 2012 v 21:16 | Sai
Haló, haló! Jste doma, slečnopaní Rozjímavá? No jestli jo, tak prosím otevřete, ať si s vámi můžu dát high five!
Ale teď vážně. Jsem ve zvláštním rozpoložení. Normálně jsem sem dostal chuť hodit jednu fotografii, na níž jsem trošku pyšný. No, já bych spíš neměl být pyšný na fotografii, ale na místo, kde žiju. Přestože je mi jasné, že to místo je jedna z největších prdelí tohoto regionu, která se však stále prdelí hlouběji a hlouběji, nepřesvědčíte mě o tom, že je tu hnusně. Naopak, já tu bývám rád. Třeba už jen z toho důvodu, že jsou tu krásné západy slunce.
A co když třeba zapadá slunce a do toho je ještě po dešti? Nádherná to kombinace. Protože si často fotím oblohu za okny, dovolím si sem hodit jednu fotografii, která právě ten báječný moment zachycuje. Pro člověka jako já, který miluje déšť, je to něco naprosto... spektakulárního.

#26 Miro Žbirka a Magdaléna Šalamounová – Tento song

24. června 2012 v 20:43 | Sai |  .la música
Yes! Sai má radost z dobře odvedené práce, to ano. Rozumějte: tou dobře odvedenou prací myslím napsání nějaké té autorské tvorby pro blog. Ona je to už taky nějaká doba, co jsem tu naposledy hodil nějakou tu jednorázovku či kapitolu z něčeho "na delší dobu" psanou čistě pro blog. Teď jen doufat, že si to přečtete, že to okomentujete a že se vám to především bude líbit. Jsem opravdu zvědav, zda budete zrovna to závěrečné rozuzlení, jakého se dočkáte v poslední části, očekávat. Ale nebudu nic naznačovat či prozrazovat - jen se nechte překvapit, pokud vás to teda zaujme.
Já mám vůbec skoro vždy plnou hlavu nějakých šílených nápadů, avšak jen málokdy se mi je chce přenést na papír, respektive nacvakat do Wordu. Jednou jsem se však projednou překonat musel, protože jak mám ohledně nějakého nápadu opravdu tušení náležitě vyvedené látky, často se prostě odhodlávám to napsat. Něco podobného se mi přihodilo minulý rok při psaní Lucky Star*, avšak můj rádoby šestý smysl náležitě selhal, když to okomentovalo jen minimum lidí. Snad tentokrát budete lepší.
A abych si psaní dalších částí náležitě zpříjemnil (ano, slovíčko náležitě je mým náležitě oblíbeným slovem), chtělo by to tradičně nový song týdne. Tentokrát jsem vybral jeden česko-slovenský počin: kolaboraci ostříleného Miry Žbirky s mladičkou vycházející hvězdičkou, Magdalénou Šalamounovou, a její skupinou Photolab. Skladba nese název Tento song a myslím, že alespoň jeden návštěvník ji pozná. Stejně tak doufám, že se alespoň jednomu návštěvníkovi zalíbí.

Vraždící bankomat I.

24. června 2012 v 20:13 | Sai
Konečně něco ze své vlastní, současné tvorby.
Můžete konečně provolávat to své hurá kolikrát chcete, výskejte si za svými monitory radostí, masturbujte, dejte si se Saiem v mysli jakýsi pomyslný high five a zkrátka vše, co vás napadne. Jo, myslím, že tohle je důvod k oslavě. Můžete ještě oslavit novou kapitolu Ďábelského chtíče nebo Tchýně, až se jí snad někdy dočkáte.
A o čem že jsem se to jal napsat příběh? No... nadpis vám to asi dostatečně osvětlil. Prostě tady bude vraždit bankomat. Nebo ne? Bude vraždit někdo místo něj? Ale pozor, že by bankomat měl svoje vlastní AI? Kde jsi, Asimove? Kde jsou ty tvoje zákony robotiky?! Kruciš, nechci být zavražděn právě bankomatem! Ó, jak potupná to smrt.
Hm, co z výše uvedeného se tedy doopravdy v příběhu stane?
To se asi nejlépe dozvíte tehdy, když si o bankomatu přečtete sami. Jelikož se chci v tomhle příběhu trochu více rozepsat a nechci to odbýt tak stroze, rozhodl jsem se příběh rozdělit do dvou, možná do tří částí, takže si o bankomatu snad náležitě počtete.
Představuji vám tedy trochu kratší a méně záživnější první část, která by však jako taková vábnička pro čtení další části snad mohla sloužit dobře. Aspoň si to teda myslím.

Směle do toho!

#25 The Beatles – Ob-La-Di, Ob-La-Da

17. června 2012 v 19:51 | Sai |  .la música
Ne, jen to ne! Vedro dorazilo. Zatímco ještě před pár dny krásně pršelo, hřmělo a já si tak mohl vychutnat běh po rozmáčených cestách a chodnících plných kalužích, dnes je již všechno pryč. Všechno se vstřebalo, voda pryč a nastoupila diktatura letního počasí. Vedra, děsný slunce a zvýšený počet lidí na ulicích nosících ponožky v sandálech. Smrtelně vražedná trojkombinace pro Sáiosovu maličkost.
Ještě štěstí, že jsem už mohl odhodit většinu sešitů do kouta a naplno se věnovat tomu, čemu chci. Co to jest? Sledování filmů a seriálů, které jsem chtěl už déle vidět, překládání anime, které jsem chtěl už déle přeložit, čtení knih a mang, které jsem chtěl už déle přečíst, psaní knihy, které jsem chtěl už déle psát... zkrátka všechno to, na co předtím nebyl čas.
Muhahá, teď pánem svého času jsem já!
A na oslavu mého okázalého vítězství jsem vybral song od The Beatles. Sice jsem se dlouho nemohl rozhodnout, který vyberu, ale nakonec jsem vybral Ob-La-Di, Ob-La-Da. Může být?

Ošklivé káčátko dneška

17. června 2012 v 18:38 | Sai |  .něco pro pobavení
Ano, ano, chce to konečně trochu té tvorby, ať mohu nasytit nejen vaše hladové krky, ale i udělat trochu zadostiučení sám sobě a své těžké neaktivitě zde na blogu.
Bohužel, nenabídnu vám nic ze své současné tvorby. Abyste mi rozuměli, není čas, není chuť, jsou jiné zájmy... nápadů je spousta, ale Sai je příliš líný je sepsat. Pokud tomu chcete říct dost, něco se Saiem udělejte. Ano, smažte mu veškeré filmy, seriály a anime, ať se nemá na co dívat/překládat (ano, Sai i překládá!), zabavte mu mobil, knížky... ano, pak možná něco napíše. Né, přeháním. Až bude chuť něco napsat, tak napíšu. Nerad se do něčeho nutím.
Dnes vám nabídku ke koštu zase jedno dílo z doby raného mládí (kolem 11-12 let). Má to být jakýsi fiktivní životopis fiktivní osoby, při jejímž vytváření jsem se nechal inspirovat různými lidmi z mé tehdejší třídy, až vznikla osoba jménem Ivana. Né, není to ta Ivana, o které jsem kdysi psal na blog zážitky. ;) Navíc se jedná o značně otevřené dílo (spíš nedokončené), ale co už. Má smysl dopisovat dílo, které jsem napsal asi před 6-7 lety? Asi ne. Takže se prosím pokochejte otevřeným koncem, pokud to teda zvládnete.
Enjoy.

#24 Maya – Průhledná

10. června 2012 v 18:34 | Sai |  .la música
Konečně řádně prší! Jaj, to se Sai ale má dobře! No, jak se to vezme... on by se mohl mít i líp, mnohem líp, ale mnohá z těch tužeb jsou relativně nesplnitelná. Neříkám sice nikdy nikdy, spíše věřím a doufám, ale když se snažím hrát na realistu, nevidím to moc růžově. Očima snílka to ale vidím jako vždy růžově, tak mi dovolte si ty růžové brýle ještě na nějakou dobu nechat a vychutnávat si pohled skrze ně do budoucnosti. Budoucnosti, která v mých očích vypadá z většinové části optimisticky, budoucnosti, v níž... ale ne, některé své vize se nebudu odvažovat takhle veřejně vyklopit. Dobře, pár věcí, které se v mých brýlích budoucnosti s růžovými obroučkami odráží: sjednocená a plně demokratická Korea, dvě/tři děti, Česko coby evropská velmoc... muhehe. A mnohem více.
Nu což, snít v oblacích snad není zakázáno ani v KLDR, tak proč si trochu nezaplavat ve vodách bezbřehých snů? Málokdy bývá realita krásnější než ve snech.
A když už jsme u toho snění, dovolím si vám předhodit před ňufec jeden song, při němž se skvěle usíná... a dokonce je z Česka! Oujé, to pro mě znamená hodně. Hudba z Česka, za kterou by nemuselo být člověku u srdce stydno, ba naopak? Jasně. Průhledná od Mayi tenhle předpoklad u mě splňuje.

Having amnesia while singing

10. června 2012 v 17:51 | Sai |  .kravinky a jiné texty
I know you want me. (Such a great fact to know! It's nice to know I'm not forever alone anymore.)

I know you want. (Such a great fact to know! You want something? Tell me what and I might buy it for you!)

I know you. (Such a great fact to know! Eh... do I really know you? Really? Pleased to meet you. My name's Sai.)

I know. (Such a great fact to... what? Most likely, I'm completely wasted.)

I. (I have an idea about my existence... at least.)

#23 Jason Mraz – I'm Yours

3. června 2012 v 21:09 | Sai |  .la música
Poslední měsíc školního trápení (i školní radosti u některých jedinců) je tady! Hromada buzerace se stran většiny rodičů ohledně zlepšování si známek, aby bylo vysvědčení hezké, sem tam nějaká ta motivace, plánovaní brigád a dovolených na letní prázdniny, zvyšující se teploty a počet lidí nosících lehké oblečení, žabky, sandály... a stále více pohledů na lidi, kteří si strkají do sandálů fusekle!
No jo, léto se už velkými blíží. Každovečerní červánková obloha za mým domem tomu jedině nasvědčuje. Abych se přiznal, tak nějakým horlivým stoupencem tohoto ročního období zas nejsem, protože ta vedra opravdu nejsou mou doménou. I když... podle toho, co zmínila Jaaja - že číslo 22 nemá ráda, protože když jsou číslice sečteny, vyjde čtyřka, která se v japonštině čte jedním způsobem stejně jako smrt -, myslím, že bych měl vlastně teoreticky mít léto rád. Pokud uvážíme, že léto se japonsky řekne natsu (夏), přičemž má oblíbená postava z jednoho anime se jmenuje taky Natsu, asi bych měl mít léto taky rád... no dobře, poté, co jsem si oblíbil postavu Natsua, mi léto už tolik nevadí, ale stejně mu nemůžu úplně stoprocentně přijít na chuť. Myšleno létu, Natsuovi jako postavě jsem přišel na chuť už hned po prvním díle. :D
Heh... vy, kteří se nijak nevyžíváte v anime a Japonsku, můžete předchozí odstavec naprosto klidně přeskočit. :)
Konečně k tématu: je nejvyšší čas vyhlásit nějaký ten song týdne. Co takhle vyhlásit něco pohodovýho, něco k fakt dobrýmu poslechu, něco k mé dobré náladě? Yes! Všechny tyhle parametry splňuje song I'm Yours, tak proč si jej pro tento týden neužít na blogu?