Červenec 2012

#31 Eurythmics – Here Comes The Rain Again

29. července 2012 v 19:36 | Sai |  .la música
Here comes the song of the week again. No jasně, jedenatřicátý song týdne je tu! Se vší omáčkou a okecáváním, jak už to tady zkrátka chodí.
Nebudu tu dělat nějaké statistiky o tom, kolik procent letních prázdnin už uběhlo a kolik ještě zbývá; na tu jsou tu jiní experti. Třeba moje bábi, ale nutno zase říct, že se poslední roky zlepšila a věty jako "uběhla ti už čtvrtina prázdnin!" nebo "tak už máš polovinu prázdnin za sebou!" už jsem z jejích úst neslyšel již hodně dlouho. Naštěstí, říkám si v duchu a klepu na dřevěný stůl. Knock, knock, knock. Nebo... moment, tahle citoslovce zní, jako bych neměl úctu ke svému mateřskému jazyku a nelíbilo se mi hezké české ťuk, ťuk, ťuk. Ale tak jakože jo, líbí, ale... ť se dělá na klávesnici nepěkně. Ha! Alibi je na světě, Sai je osvobozen od zlých nařknutí nepřátel terorizujících jeho mysl. Glory, glory, aleluja. Nebo...? Kruciš! Dobře, dobře, zase tu cpu anglicismy. Jak tedy oslavovat pěkně po česku? To jsem zabil? Hm, po slovensky to zní lépe. Co tedy naplat? Když nad tím tak přemýšlím, máme v češtině nějakou stylově znějící frázi pro oslavení úspěchu? Jestli jo, tak mi ji napište - to si rád přečtu. Naschvál, jestli bude fakt stylová. :)
A teď něco úplně jiného - jde se vyhlásit song týdne. Bude to song od jedné z mých oblíbených zpěvaček - Annie Lennox -, která v době, kdy nazpívala tuhle píseň, působila ještě ve skupině Eurythmics, kterou určitě mnozí z vás znají. Dobře, možná vám nic neříká název, ale jejich songy věřím, že ano. Song se jmenuje Here Comes The Rain Again... který snad rovněž znáte.

Drabbela o handicapované šunce

25. července 2012 v 16:04 | Sai |  .příběhy drabbles
Je to tady! Konečně jest zpracováno i druhé drabble, tentokrát dle zadání od Christine Sunrise. I když... drabble? Záleží na tom, jak to pojmete. Tenhle příběh je mnohem delší než obyčejné drabble, ale zase jsou v něm zadaná slova. Co to tedy je? Drabblopříběh? Drabblonovela? Ne, vymyslel jsem žeroucnější slůvko - drabbela. Zkrátka když se drabble a novela zkříží, vznikne drabbela.
(Muhehe, jdu si pro patent. Vy si mezitím račte vychutnat drabbelku pod perexem.)

Zadaná slova:
cedulka, růžová bambule, zapalovač, show, mleté maso.

#30 Simon & Garfunkel – Baby Driver

22. července 2012 v 19:50 | Sai |  .la música
Třicet! Yes, tolik songů týdne už jsem včetně tohoto vyhlásil. A pokud se mi nestane něco moc zlýho, tak bych jich ještě takových plus mínus dvaadvacet do konce roku mohl vyhlásit. Jo jo, pořád mě to baví, pořád mě baví předkládat vám své oblíbené kousky, které se mi zrovna pro daný týden hodí. Čím dál častěji však přemýšlím nad tím, zda budu vyhlašovat songy týdne i příští rok, protože když nad tím tak uvažuji, tak sice - ano, aspoň mám jakousi jistotu, že za daný týden nějaký článek vyplodím, ale to je právě ten zádrhel. Někdy na to totiž moc spoléhám a podvědomě si říkám, že když už něco za týden týden vyprodukuju, nemá cenu plodit něco dalšího. Ale nestává se mi to zase tolik často - spíš je to tak, že když za daný týden prostě nemám co napsat, tak se do toho nebudu přece nutit.
Co takhle to příští rok zkusit s filmovými upoutávkami ve formě filmů týdne? Nebo třeba... citáty týdne? Anime týdne? Jméno týdne? Umělec týdne? Drabble týdne? No dobře, tam už jde o autorskou tvorbu a tam by nebylo jisté, zda daný týden něco vyplodím, ale možná by to šlo nějak vyřešit. Napadá vás ještě něco? Kdyby jo, napište to níže do komentu.
Teď už ale pojďme vyhlásit song týdne. Pro tento týden jsem vybral písničku Baby Driver od folkových zpěváků Simona & Garfunkela.

Nakoukněte pod pokličku

21. července 2012 v 20:00 | Sai |  .masírování
Pod mou virtuální pokličkou bohužel žádné jídlo na vás nečíhá. Potrava však ano - literární potrava. Možná jí nezasytíte své žaludky, ale své žeroreceptory snad ano. Jste připraveni zakousnout se do něčeho žeroucího?
Pokud ano, děkuji vám, moji milí žrouti. :)

Dneska zkusím přispět dalším článkem do rubriky Masírování. A jak už bývá u téhle rubriky zvykem, je plná masírovacích keců - alias řečí o tom, co se na blog v nejbližší době chystá. To, že to tam většinou nakonec ne tak brzo hodím je sice věc druhá, ale tak trocha masáže od Saie snad nikdy nezaškodí, ne? :) Navíc alespoň jeden článek z oněch slíbených vždycky uveřejním.
Tak jo, jdeme na to. Jdeme nahlédnout pod pokličku - tím chci říct, že nahlédneme do rubriky Rozepsané. Čili do rubriky, kde jsou schované připravované články.
Let's go, žrouti! Vzhůru pod perex! A prosím - vyjádřete se v komentářích se svými názory, můžou být pro mě velmi důležité v tom, s jak velkou vervou se do psaní rozepsaných článků pustím :)

#29 Eduard Artěmjev – Stalker

16. července 2012 v 20:58 | Sai |  .la música
A je to zase tu. LČD. Letní časová dezorientace. Dezorientace v tom, jaký den v týdnu právě je, ó ano. Za prvních patnáct dní prázdnin to na mě dolehlo už podruhé; to nedobré. Budu se muset holt více orientovat v kalendáři, případně vyhledat nějaký speciální lék proti tomuto zlu. "LČD is a disease, like any other. And there's a cure. A cure - and I will find it!"
Ano, takhle by to nějak řekla v poupravené verzi (dobře, místo "LČD" by řekla "death") jistá postava z jistého filmu. Víte, jaká postava a z kterého filmu to byla?
Dobře, to bylo jen tak bokem. Ale nemyslete si, že úplně bokem. Když už jsem totiž nakousnul ty filmy, rád bych u nich zůstal i při výběru hudby. A teď pozor, lidi: vybral jsem ruskou hudbu. Ne, žádný Kanikuly, Kalinku nebo Kaťušu (všimli jste si mimochodem, že všechny známé písničky z Ruska začínají na K?), ale soundtrack k ruskému filmu. Dobře, tehdy byl ještě Sovětský svaz, takže to bude vlastně sovětská hudba. Pche. Ale ne, nic hrozného to nebude. Ba naopak: je to titulní melodie k jednomu z mých nejoblíbenějších filmů - k filmu Stalker od filmového velikána Andreje Tarkovského.

#28 Alanis Morissette – Still

8. července 2012 v 20:33 | Sai |  .la música
Já doufám a pevně věřím, že ta vedra, která tento kraj sužují již delší dobou, vystřídá mnohem umírněnější počasí. Když už teplejší počasí, pak ať je obyčejným prosťáčkem snesitelné, a ne takový momenty, kdy má takový prosťáček chuť se i z tý kůže vysvlíknout, jaký mu je vedro. Chci vyhlásit boj za vedro s lidskou tváří!
Hm. Přece jen jsem pouhopouhý bláhový prosťáček.
Jen pouhopouhý bláhový prosťáček si však snad může dovolit vyhlašovat songy týdne, no ne? Věřím, že to nikomu neuškodí, když vyhlásím jako song týdne opět něco od mé oblíbené Alanis - je to song Still. Je zase z jednoho filmu, ale myslím, že by ten film uhodlo jen minimum lidí.

Pan plus paní Pinkovi

4. července 2012 v 17:42 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
Už jsem si dlouho nehrál se slovy a větami, což?
Co takhle to napravit? Připravil jsem si hodně malý příběh s hodně nesmyslnou náplní. Což o to, to u Saie není nijaká zvláštnost, jen bych mohl podotknout, že v něm všechna slova začínají na písmenko p. To už zní snad zajímavěji.

Himicu (秘密)

3. července 2012 v 19:08 | Sai |  .kravinky a jiné texty
Tajemství že je tématem týdne? Ó, výtečně. Tajemství já mám tuze rád. A jelikož se nudím, pokusím se vám odhalit jedno malé tajemství. Toho si važte, protože já někomu svá tajemství jen tak neříkám.
Problém je v tom, že je to v šifře, aby si to nemusel číst každý, ale tak myslím, že aspoň jeden člověk ten princip odhalí. Ono zase není tak složité na to podle mě přijít, takže vám věřím. :)
Tak kdyžtak napište, zda se vám to ne/podařilo vyřešit... a pokud ano, tak napište i řešení a to, jak se vám odhalení mého menšího tajemství líbilo.
Jsem zvědav!

Jukněte se pod perex

#27 Chuck Berry – You Never Can Tell

2. července 2012 v 14:44 | Sai |  .la música
No jo, tzv. letní časová dezorientace (LČD) na mě dolehla hned v prvních dnech prázdnin. Určitě to znáte: když jsou prázdniny, tak člověk často zapomíná na to, jaký den v týdnu je a jaké datum vůbec je. Jo, přesně tohle mě postihlo včera, když jsem měl vyhlásit song týdne; vůbec jsem si neuvědomil, že je neděle. Ale což, soudě dle počtu komentářů u posledně uveřejněných článků to snad takový prohřešek není. Pokud jste někde odjetí nebo den co den rajzujete a chodíte ven, pak se máte určitě fajnově a já vám neaktivnost v komentování plně schvaluju. :)
Přestože se mi v tom nehorázném vedru nechce nic dělat, tak stejně něco dělám. Něco dělat přece musím: poslouchat hudbu, sledovat filmy/seriály, číst a psát. To mi k spokojenosti stačí. A pokud bych vás měl uspokojit v těchto parných dnech nějakým dobrým songem, pak bych to teda zkusil písní You Never Can Tell od Chucka Berryho. Je to píseň z jednoho opravdu kultovního filmu a myslím, že ten, kdo jej viděl, tento song určitě pozná.