Říjen 2012

#43 Of Monsters and Men – Little Talks

28. října 2012 v 20:39 | Sai |  .la música
Týden se s týdnem sešel, Slunce se s Měsícem sedmkrát čendžlo, sedmkrát jsem své zářivky ušetřil a sedmkrát ne, sedmkrát jsem si zahrál na to své piáno. Hezky každý den, sedm dní v týdnu všechno jistí.
Inu, při psaní tohohle článku jsem v jakési zvláštní náladě. A víte co? Rozhodl jsem se, že si dnes před vyhlášením songu týdne zahraju na surrealistu. Proč? Protože lítám někde vysoko v balonu. Kde vysoko? Na nebi? Jsem zachycen v mraku? Hnu se někam, nebo mě ta voda nepustí dál? Voda je silák, to mi říkala už moje exfyzikářka. V jejím těle bylo vody až k prasknutí, to šlo vidět. Možná proto na mě působila zápisnickým dojmem. Třeba to bylo její životní krédo. Ale božínku, Ryba! Vánoce! Dneska napadl sníh! Sice poslabší množství, ale přesto. A brzo. Sai v duchu slaví a je ochoten to oslavit nějakou povídkou, na kterou si už delší dobu brousí zuby. Chci mít špičáky jak Rin Okumura. Podepsal jsem Tomiovi petici za jeho kandidaturu, ale asi zavolím Franze. Ničení předsudků a stereotypů miluju, zvlášť když je k tomu pan Franz ještě inteligentní a vzdělaný člověk. Na druhou stranu by mohla Okamurova prezidentura prohloubit japonsko-české vztahy. Bože, to by bylo něco! Já bych nejradši volil oba, kdyby to šlo. Ach jo.
Dost. Asociace, zastav svůj tok! Můj mozek se musí koncentrovat na vyhlášení songu týdne, já přece nechci své čtenáře unudit svým bezduchým tlacháním. Třiačtyřicátým songem jsem totiž zvolil něco na mé poměry mimořádně moderního - song Little Talks od skupiny Of Monsters and Men, o níž jsem až donedávna netušil, že...

Degenerace

25. října 2012 v 15:26 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
Dědova dlouhá dubová děsně dráběžnická důtka důtklivě dřímá dole. Drobná dráždivá Dolina dogem. Delikvent Dolina dštící dentální drobky drsně drhnuta dědou. Drásající drama. Děs. Dolina? Děda? Dokáže děda dávivou dečkou drásat dopovanou důvtipnou Dolinu dlouho? Dověz!
Dodatek: Dočasně dostupná data doktorského dokumentu dokazují dodání dásně dormitáři dusivě dloubající dodatečně dopečený dalamánek.

#42 The Corrs – Breathless

22. října 2012 v 21:20 | Sai |  .la música
Vykejte Saiovi, vy mladá a nerozumná střívka! Na biologických hodinách se jeho počet let navýšil nedávno na 18 a dodal mu ještě více sebevědomí, hrdosti a krásy. Ne, teď už mi tu v komentářích nebudete tykat jak nějakému kdovíjakému nezletilému póvlu, jehož jediným zájmem je sedět u počítače a hrát stupidní internetové hry. Já jsem někdo! Dospělá osoba! Jsem autorita! A víte vy co? No jasně, dospělým a autoritám (nejlépe obému) se má přece dokazovat náležitá úcta a respekt, tak se tak čiňte, vy bando přisprostlých a respektupozbylých nezletilců!

Potracení tváře

18. října 2012 v 20:12 | Sai
Od celých pěti do celých čtyř
Slova a věty, obličeje, trojtečky
Pejsci a kočičky a fobie a nelibost
Zpívalo se všude, na síti zvláště

Něco se stalo, něco se změnilo
V bytě i domě sůl začala téct
Tekla moc rychle, něco však vzala
Byla to právě něčí tvář?

Od celé nuly do celé nuly
zmizelo z očí zelené kolečko
přestaly jiskřit, úsměvy zmrzly
a zbylo pouze jedno slovo.

Ahoj. Máš ještě lidskou tvář?

Self-portrait in Dada style

15. října 2012 v 15:23 | Sai |  .hříčky s jazýčkem českým
V Ázerbájdžánu můj třídní za pomoci
vlkodlaků usnul během vyučovací hodiny
Na pobřeží Floridy často gestikuluje pavouk
pomocí Huygensova principu
Ve Venezuele se našly klíče od auta
a Máňa tam vymyslela lék na rokovinu
A v Česku jsem odnesl kamaráda domů
křupal klouby tak hlasitě, až si ostříhal vlasy

#41 Joan Jett – Bad Reputation

14. října 2012 v 20:24 | Sai |  .la música
Tak nám Sai napsal konečně něco jiného než oznámeníčka o songu týdne! Ano, je to tak! Potřeba vypsat se o facebookových kravách vzala u Saie za své, proto vyplodil tento kratinký článek ve formě obřího plivance. Tfuj, tfuj, tfuj! Shame on thee! Ano, nemám rád lidi, kteří žijí pro Facebook a myslí si, že vše, co plácnou na zeď (a není toho málo), všechny strašně moc zajímá a horlivě se k tomu vyjádří. Pardon, nevyjádří... jen tupě olikují.
Anyway, how is your sex life? And your ordinary life? Zkrátka nějaké novinky a historky z vašeho neskutečně zajímavého života? Určitě se nějaké najdou, tomu věřím. Otázka je, zda mi je povíte - inu, byl bych bláhový, kdybych očekával, že bude všichni plni entusiasmu a vypíšete se mi tu jak do nějakého debilního deníčku. I když... nezlobil bych se, kdybyste to udělali. Vůbec bych se nezlobil. Jenom neočekávám, že byste to udělali. A pokud ano, potěšili byste mě.
A potěšili byste mě?
Ha. To těžko. Nicméně já se pokusím potěšit vás jednačtyřicátým songem týdne: bude to osmdesátková drsňačka Joan Jett s písní Bad Reputation, kterou možná znáte z filmů jako Kick-Ass nebo ze Shreka.

Dej mi like! Sdílej tu fotku! × Máš smolíka, krásko.

14. října 2012 v 20:01 | Sai |  .plivání okolo
+ Rozkrájet se pro facebookový like. Být co nejvíc originální. Vyčnívat. Ohromit všechny ostatní.
- Vážně? Ohromit? Mě teda rozhodně ne.

#39 Eurythmics – I Saved The World Today // #40 The Cranberries – Tomorrow

7. října 2012 v 21:15 | Sai |  .la música
Ano, vím, že jste si nejspíš říkali, co že to se mnou je - proč Sai nepíše? Proč Sai nevyhlásil další song týdne? Proč? Proč?
A chcete odpověď? No, i kdybyste ji nechtěli, já vám ji dám: počítač mě zradil. Byl jsem bez něj delší dobu, a až se vrátil zase ke svému pánovi, bylo příliš pozdě na vyhlášení devětatřicátého songu týdne. Zároveň jsem jej však nechtěl zahodit, proto mi hlavou bleskla geniální idea (která geniální ale vůbec není) - tuto neděli vyhlásím hned dva songy týdne, ať je ta absence dobré a zajímavé hudby aspoň trochu vynahrazena. Spokojeni? :)
Dobrá, jdeme na to. Prvním songem týdne je vynikající a tak trochu už kultovní záležitost od Eurythmics s názvem I Saved The World Today. Druhým songem týdne je singl z nového alba návrativších Saiových miláčků The Cranberries s názvem Tomorrow.