Prosinec 2012

Vyhodnocení roku 2012

31. prosince 2012 v 23:37 | Sai |  .vyhodnocení blogařských roků
Múzo naše, jenž jsi v našich hlavách,
posvěť se jméno tvé, přijď inspirace tvá,
buď vůle tvá jako v našich hlavách, tak i na papíře.
Pero naše vezdejší dejž nám dnes
a odpusť nám naši neaktivitu,
jakož i my odpouštíme našim čtenářům
a neuveď nás v pasivitu, ale zbav nás od spamerů.
Neboť tvé je náš obdiv i moc i sláva navěky.
Amen.

Proč nezačít rovnou Múzanášem?
Myslím, že to je úplně ideální úvodník k tomuto článku.

Více pod perexem

#52 Lana del Rey – Lucky Ones

31. prosince 2012 v 23:08 | Sai |  .la música
Poslední song týdne. Finito! Finito incantatem, hihihi! Ano, hrabe mi. Pravda, trošičku mám již něco v krvi, ale nemyslím si, že by toho bylo tolik na to, abych psal čiročisté hlouposti. To teprve přijde, pokud bude hodně co pít. Ale neřešit tohle, neřešit. Měl bych být trochu seriózní, když vyhlašuju poslední song týdne. Nuže, nasaďme tedy vážné výrazy, hlavy vzhůru, naprsme se a napjatě čekejme, co že to bude za song.
Inu, vy to stejně už víte. Začátek je konec, konec je začátek. Prvním songem týdne byla Lana del Rey, posledním songem týdne bude... hm, že by také Lana? Ano, přesně tak. Vybral jsem naschvál i poslední skladbu z alba Born to Die s názvem Lucky Ones. Budiž to tedy hezky symbolické rozloučení s vyhlašováním songů týdne.

Silvestrovská povídka

31. prosince 2012 v 22:35 | Sai |  .vánoční povídky
Silvestr. Den toliko magický, normální, obyčejný, šílený, hektický, nezapomenutelný, rutinní, bláznivý, zablitý a zaláskovaný jako málokterý jiný den. Nechť si každý čtenář vybere z následujícího výčtu přívlastků ten, jenž vystihuje ten jeho. Můj Silvestr zatím dokázaly vystihnout právě tyhle přívlastky. Pravda, některé si protiřečí, ale toť způsobeno tím, že Silvestr někdy dokáže překvapit, jindy zase ne. Ano, poslední den v roce, samotný okraj talíře plného polévky všeholičné chuti. Protože jsem ale tento rok úspěšně přežil a mám z něj dobrý pocit (pravda, nejen dobré věci mě potkaly), myslím, že polévka chutná… prostě chutná. Není kdovíjaká delikatesa jako jiné polévky, ale přesto má své kouzlo. Snad ta příští bude chutnat ještě líp!

Draci plní síry

29. prosince 2012 v 23:21 | Sai
Když jsem při pisatelské chuti, je to úžasné. Ta touha něco napsat, něco, co může být klidně úplná blbost... krása. Takové chvíle se prostě musí využít. Musí. A já jí využívám právě teď, abych sepsal příběh. Jak jsem zmínil v předchozím článku, jmenuje se povídka Draci plní síry. Žánr? No, stále vám ho nepovím. Je to zkrátka taková zvláštní povídka, kterou bych nechtěl někam konkrétně škatulkovat. Je prostě saiovská. Bodka. A moc by mě zajímaly vaše názory na ni.
Enjoy.

#51 Bette Midler – Wind Beneath My Wings

29. prosince 2012 v 0:05 | Sai |  .la música
Dlouho jsem sem nehodil nějaký ten surrealistický text, víme? :)
Proletáři proletěli nadzvukovou rychlostí mezihvězdným kanálem tak rychle, až těm za nimi přistála nazelenalá nudle na tragači. Není divu, že byli tak splašení: Tři králové je nadopovali kroužkovým pečivem. Spousta hlasů, spousta lístků, až z toho třeští útroby (a jablko zvláště); vylaďte to, prosím, do přirozeného tónu, nejlépe pro lidstvo tak přirozeného. Nikdo nesmí říhnout v hermetickém jablku více než jednou; to je prostě krédo, které platí i neplatí pro každou elementární částici (a nejen to). Závisí to na litrech hořké čokolády ve vašich uzlinách. Je-li jí více než málo, máte utrum a doporučuju vám vyhledat co nejvzdálenějšího přáníčkologa, aby vás vzal na túru do Údolí natřesených zubů. Pokud je toho materiálu málo než více, neplatí to pro vaši maličkost, ale zase vám ohoblují zátylek, pokud se pokusíte upít vrchního střevlíka - ano, toho, co sedí na vrcholu knižní hroudy a požmoulává tabákové dříví. Chcete-li tomu předejít, ožužlávejte piercingy z ocelově šedého materiálu, jinak se dostanete nanejvýš tak do nejmělčejších sraček tvořených bobulemi nejhrubšího zrna.
Název songu tří dní: Wind Beneath My Wings. Interpret: Bette Midler.

#50 Nicholas Hooper – Dumbledore's Army

24. prosince 2012 v 17:32 | Sai |  .la música
Long time no song and article, huh? I know, I know.
Dobře, tentokrát nebudeme psát nějaký surrealistický text ani žádnou předehru k songu týdne v angličtině. Zkusím to napsat trochu jinak, toť pravda, ale již v celkem normální řeči, obyčejné češtině, které průměrný člověk žijící na území Česka či Slovenska celkem určitě porozumí.
Jsou Vánoce, toť fakt. Právě dnes. Tradičně ve svátky vánoční či ke konci roku píšu buď vánoční, nebo silvestrovskou povídku. Minule to byla vánoční povídka, tak tento rok napíšu zase něco z doby silvestrovské. No, z části to bude silvestrovská povídka taky proto, že mě letos nějaká zvlášť precizně vycizelovaná idéa zrovna nenapadla. Nebo takhle: napadla, ale nebyla v ní tématika Vánoc. Respektive bych ji tam mohl zakomponovat, ale nevypadalo by to moc hezky. Byl by to pak festovní literární kýč, což bych si nedovolil napsat. Zkrátka a dobře: nebude vánoční povídka, bude silvestrovská povídka.
Bude toho ale ještě více do konce roku na tomto blogu. Co všechno to bude, to si můžete přečíst pod perexem. Nejdřív bych však milerád vyhlásil song tří dní. Proč tří dní, to vám rovněž vysvětlím pod perexem. Zkrátka: songem těchto tří dní jest skladba ze soundtracku pátého Pottera, jenž složil skladatel Nicholas Hooper. Skladba se jmenuje Dumbledore's Army, vyvolává ve mně potterovskou nostalgii a taky si ji docela dobře asociuji se sněhem, zimou a Vánocemi.


#49 Susumu Hirasawa – Baikaija

9. prosince 2012 v 23:16 | Sai |  .la música
Prasknutej bubínek! Stopy iterace! Pupínky se namnožily v takovém množství, až je mi z toho blujno! Na lyžařském výcviku byla zastřelena vousatá žena. Ne, nechtěl bych uvíznout v dunách. Písečných dunách. Pokud by se mi to povedlo, musel by mě zachránit Bloud. Velbloud. Nebo Bond. James Bond. Pouta svírají muší křidélka při rozlítání se z kreslených přistávacích stříšek. Proč je svět tak nespravedlivý? Žáby si zaslouží mít osvobozená slova. Rozkývané hlavy dovedou vyléčit vše, ale Chuck Norris ještě dvakrát tak víc. Za hranicemi nekonečna totiž leží psychedelický svět, z něhož se nikomu nebude chtít zpět. Mrk! Mrk! Děťátko otevřelo oči! Dejte mu do úst lodyhu, ať má mlíko! Nezapomeňte trochu tu mňamku přikořenit, ať nabere objem. Nabere-li si vhodnou dávku prášku do pečiva na benchpress, nakyne jak vídeňský rohlík. To je, panečku, kompliment jak prase! Šimon by vám mohl říct svoje. Protože pokud věříte v sebe, zvládnete všechno! I vyprstit tyčinku s náprstkem nasazeným na malíčku u levé... pravé... počkat, teď nevím... prostě když se praštíte gumovým zvonem do čela, určitě vám roboti pomůžou. Vytáhněte kytaru, rozpalte tam nějaký kombo a džemujte ostošest. Opepřený voříšek orestovaný v množství dvou kusů si zaslouží tohle všechno spatřit.
Malá rada na závěr: polechtejte si přední prst zvaný ukazováček mátovým lístkem, ať vám dobře zasychá. Však víte, jak se to říká - jednou napustíš, podruhé vypustíš. Co na tom, že máš zrovna měsíčky, tady jde o produkty. O prefabrikáty. A to se prostě vyplatí! Pravím: Baikaija od Susumu Hirasawy spusťte!

#48 Nightwish – Storytime

2. prosince 2012 v 23:01 | Sai |  .la música
Něco tady chybí. Něco tady smrdí! A ryba to není. Není to ani holoubátko, dcero má. Je to Big Mac s dvojitou porcí sýra, synu můj! Špatně ho naložili, špatně ho ochutili, špatně ho pojedli. A když je břicha bolení, chce to špetku hulení. Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina. No jo... když jde malý bobr spát, lítají třísky. To ví každé malé dítě. Takže až vyrosteš a budeš mít chuť mě zabít, bobře můj, tak mě nenáviď, zhnus si mě a přežij nehezkým způsobem! Ano, ano, musíš podlehnout temné straně! Protože jedině tak, můj milý padawane, ovládneme celou galaxii! Muhahaha!
Ano, děti, takhle to vypadá, když člověk hraje asociační hru sám se sebou. Jsem si celkem jist, že časem bych se dostal ke smrti a ke hřbitovu, jak to tak už u podobných asociačních her chodí. To by vás však už nemuselo tak bavit, takže zůstaňme raději tam, kde jsme skončili a pojďme se mrknout na očko novému songu týdne.
Něco tady chybí. Ano, touto větou jsem započal asociační hru; a nezvolil jsem tuto větu náhodou. Chybí tu něco. Něco. Rock. Metal. Nightwish! Och ano, jistě! Trocha hudebního průvanu z Finska snad neuškodí. Vybral jsem od nich totiž skladbu Storytime z alba Imaginaerum.