.něco pro pobavení

Ošklivé káčátko dneška

17. června 2012 v 18:38 | Sai
Ano, ano, chce to konečně trochu té tvorby, ať mohu nasytit nejen vaše hladové krky, ale i udělat trochu zadostiučení sám sobě a své těžké neaktivitě zde na blogu.
Bohužel, nenabídnu vám nic ze své současné tvorby. Abyste mi rozuměli, není čas, není chuť, jsou jiné zájmy... nápadů je spousta, ale Sai je příliš líný je sepsat. Pokud tomu chcete říct dost, něco se Saiem udělejte. Ano, smažte mu veškeré filmy, seriály a anime, ať se nemá na co dívat/překládat (ano, Sai i překládá!), zabavte mu mobil, knížky... ano, pak možná něco napíše. Né, přeháním. Až bude chuť něco napsat, tak napíšu. Nerad se do něčeho nutím.
Dnes vám nabídku ke koštu zase jedno dílo z doby raného mládí (kolem 11-12 let). Má to být jakýsi fiktivní životopis fiktivní osoby, při jejímž vytváření jsem se nechal inspirovat různými lidmi z mé tehdejší třídy, až vznikla osoba jménem Ivana. Né, není to ta Ivana, o které jsem kdysi psal na blog zážitky. ;) Navíc se jedná o značně otevřené dílo (spíš nedokončené), ale co už. Má smysl dopisovat dílo, které jsem napsal asi před 6-7 lety? Asi ne. Takže se prosím pokochejte otevřeným koncem, pokud to teda zvládnete.
Enjoy.

Zadarmo se ani koza neudělá

21. května 2012 v 18:26 | Sai
Oujé, zapomnětlivý to Sai. On zaregistroval reakci na otázky uveřejnění jedné nestydaté parodie na písničku od Roxette sice dříve, ale jaksi to sem zapomněl uveřejnil. Inu, co naplat? Odčinit svůj hřích můžu snad jedině omluvou, tudíž: sorry, Christine. Níže přikládám ten parodický text, při jehož čtení si téměř zakrývám celý obličej dlaní, jelikož mě polívá stud za to, jak jsem tak krásnou písničku mohl zkazit.
Nuže, pokud se na to cítíte, můžete si to zkusit přečíst. A ano, můžete si klidně nahlas říct, jaký že je to Sai ____. Doplňte si libovolné slovo.
Takže: originál se jmenuje No One Makes It On Her Own, tahle parodie zase Zadarmo se ani koza neudělá. Hm, myslím, že to mluví asi za hodně ohledně "kvalit" mého "díla".
Masochisti, užijte si to!

Králíček Azurit rulez!

25. dubna 2012 v 18:35 | Sai
Heh. Tohle bude článek z trochu netypického soudku, který na tomto blogu nejspíš jen tak nenajdete. Teda možná jediný takový trochu podobný článek tomuhle by mohl být pamětnický článek z minulého listopadu, protože tenhle článek se taky bude týkat vzpomínání a takového toho hraní si na pamětníka. Heh, hrát si na pamětníka, i když jste se narodili teprve v roce 1994? Inu, proč ne. Čím starší budu, tím namyšlenější pamětník nejspíš budu. Koncentrace vět sdělovaných mými ústy ve stylu "jó tehdá, to byly časy", "víš, to my tehdá jsme nemohli", "no jo, ta dnešní mládež", "bejvávalo, bejvávalo" a podobně bude nejspíš přímo úměrná mému věku. Hohó, já jsem tu zapletl i matematiku! No tohle, má profesorka z matematiky by asi měla radost. Nebo spíš můj fyzikář, ten je takový posedlý závislostmi různých veličin na úměrnosti, ten by se u toho velmi pravděpodobně rozplýval.
Ale dost zbytečných keců, jdeme rovnou k věci.
Tenhle článek jsem chtěl napsat už včera, jenže nebyl čas. Včera jsem si totiž zčistajasna vzpomněl na mé mládí, na mé rané slohovky z dob základní školy a napadlo mě, že bych sem mohl hodit nějaký můj výtvor. Bohužel, sešit s výtvorem, na nějž si doteď pamatuju a chtěl jsem ho sem hodit, jsem bohužel mezi tím stohem sešitů, co ve sklepě uchovávám (jsou tam hezky poctivě sešity od první třídy až do současnosti, bacha na mě), nenašel. Místo toho jsem však narazil na omalovánky s králíčkem Azuritem, které jsem tak hezky svými čmáranicemi zprasil, a pak jsem ještě vypíchnul jednu chuťovku.
Pojďte se mnou zabrouzdat do vod mého raného mládí.

Surová balada o Vítkovi, Evě a nevěře

24. února 2012 v 21:47 | Sai
Musím říct, že nic tak šíleného jako to, co sem plánuji teď uveřejnit, jsem ještě na tento blog jaktěživ neuveřejnil. A myslím to smrtelně vážně.
Ano, vím, že jsem sem hodil povídku o ruském pedofilovi a zároveň zoofilovi s úchylkou na kočky, a taky o těch dvou úchylných popelářích, ano, vím, že jsem sem hodil povídku o tom, jak zemi ovládli Lego panáčci a vybombardovali ji pak obří vesmírnou solničkou, ale myslím, že tenhle patvar, který sem chci právě uveřejnit, tohle všechno ještě překonává o nejeden sáh.
Je to něco jako báseň z roku 2005. Tehdy mi bylo jedenáct let. Díkybohu, že tohle je aspoň trochu polehčující okolnost, na kterou se můžu odvolat, až mě obviníte z toho, co si přečtete níže, ale dobře, jo. Byl jsem mladej a blbej.

Nedokončený příběh

16. dubna 2011 v 20:36 | Sai
Někdy nacházím různé nedokončené příběhy o jedné, dvou větách, někdy více. Je to zajímavé počtení, baví mě si to pročítat a přemýšlet nad tím, co jsem tím tehdá chtěl říct. O čem to mělo být, zda to měla být nějaká vtipná záležitost, rádobyděsivý horor či něco úplně jinýho.
Ale dnes jsem (tradičně) při procházení dokumentů narazil zase na něco zajímavého. Je to sice nedokončený příběh, ale tentokrát dostatečně velký na to, aby se z toho něco dalo přečíst.
Každopádně opravdu nevím, co si o něm mám myslet. :D Mělo to být love story? Dobrodružství? Milostná lyrika?
Těžko říct. Ale co říct na ten adoptivní "závěr"? To já nevím. :)
Zkuste říct, co si o tom myslíte.

Šuplík plný školních nezapomenutelností

9. března 2011 v 20:03 | Sai
Myslím, že každý z nás vlastní nějaké nezapomenutelnosti z doby, kdy jste chodili do nižších ročníků školy... případně pokud jste dostudovali a školu již máte za sebou.
Třeba i vysvědčení může být takovým docela vzpomínkovým předmětem. Velká jednička z první třídy, nebo třeba vysvědčení se samými jedničkami, s dvojkou z chování nebo žákovská knížka s poznámkami.
Já jsem třeba poznámku dostal jenom jednou za život. Vesměs její obsah byl takový, že "během vyučování anglického jazyka jsem se choval velmi neukázněně, vyrušoval jsem a bez dovolení odešel na toaletu" + prosba o domluvu.
No, je to na delší vysvětlení. :) To vám ale vysvětlím někdy jindy, žákovskou knížku s poznámkou totiž ještě stále mám u sebe, takže to někdy zkusím sejmout a hodit to sem, ať se pobavíte. :)
Teď sem prozatimně hodím sedm snímků z doby před 2-3 lety, kdy mi bylo 13-14 let, byla to doba velmi raná a na konci této éry jsem završil čtrnáctiny založením tohoto blogu v prosinci 2008. :)

Přeji dobré pokoukání!

Ouka a Yukina

10. ledna 2011 v 16:28 | Sai
Přátelé, všemožní známí i neznámí...

Když jsem díky nerrťákovi narazil na blog yuripovidky a přečetl si (doposud) trojdílnou povídku Ouka a Yukina, nedalo mi to a musel jsem se od srdce pořádně zasmát. Já se zasměju i znovu, kdybych si to teď ještě jednou přečetl, ale...

Abych to osvětlil. Yuripovidky zaspamovaly hromadu blogů komentáři typu "tvůj blog je trapný" atd., aby nalákaly na svůj blog čtenáře a zvýšily si návštěvnost. Samozřejmě se uražení majitelé blogů činili a velmi solidně yuripovídkám útok vrátily v podobě komentářů, nicméně mi to také nedalo a rozhodl jsem se, že na první kapitolu (údajně) parodické povídky Ouka a Yukina udělám parafrázi. Čili převyprávění.

Ona totiž tahle povídka nebyla zrovna dvakrát vtipná. Ale byla šíleně trapná. Tak trapná, až to člověku nedalo a musel se tomu blogu (a povídce) vysmát.

Pro ty, kteří jsou líní si originál číst, shrnu děj asi takhle:

Začíná to tak, že si děti hrají na písku, když v tom se jednomu rozmázne o hlavu skleněná lahev. Přijdou tam jeho rodiče, kteří zrovna souložili, chlapec pak umře, takže se rodiče vrátí zpátky k původní činnosti. Pak se děj přesouvá na hlavní dějovou linku, kde spolu zápasí bojovnice Ouka a Yukina, kde vyhraje Ouka a Yukinu zabije. Když pak odstraní její masku, zoufale po ní zatouží a pomocí černé magie ji oživí, avšak podle pravidel se spolu musí vyspat. Zjistí se však, že obě jsou lesby, takže není třeba co řešit. Assasinská organizace později zatouží zabít Yukinu a k tomu potřebuje odstranit Ouku. Ouka se pak chytí do myší pastičky s nanobombou a zemře, Yukina je uvržena na 20 let do vězení. Tam ji však navštíví dívka Yukio, která ji pod podmínkou býti lesbou z vězení osvobodí.

Tak. Fakta známe.

Jdeme na převyprávění.

Parodie z mládí

24. dubna 2010 v 18:01 | Sai
Jako mladý jsem parodoval leccos.

A píseň S Luisem od Zuzany Michnové k nim jednoznačně patří.
Text originální písně se mi sice líbí, ale asi v páté třídě mě svedl až k napsání trapné parodie, kterou si stále ještě pamatuji. A po rozhovoru s Tomisusem jsem se rozhodl, že to tady zveřejním. :)

Snad se pobavíte.

Pod perexem

Facebook. Luštěla. No to bude vodvaz!

13. dubna 2010 v 21:03 | Sai
Kdo neví, co je Facebook, je divnej.
Kdo neví, co je Luštěla, je šťastnej člověk.

Proč? Čtěte dále.

Spoilery, za které by se mělo zabíjet!

31. března 2010 v 7:08 | Sai
Tak tohle video mě opravdu pobavilo. Snad i Vás. :)
Jenom předem upozorňuji, ať si jej nepouští ti, kteří ještě nedočetli HP7 a umí alespoň trochu dobře anglicky! :D Dozvěděli by se totiž zatraceně velké množství spoilerů. :D

Nepřekonatelné hlášky

20. února 2010 v 19:01 | Sai
Milí drazí,
předpokládám, že asi všichni z vás někdy zažili ve škole chvíli, kdy učiteli vyklouzne z úst něco, co říct nechtěl a vyzní to nakonec vtipně. Na tom se snad shodneme všichni, ne?
Ale jen málokterá škola má takovou učitelku, která je záměrně vtipná každou hodinu a její hlášky se předávají pomalu po každém ročníku. A takovouhle učitelku právě s Delthrien na škole máme. ;) S ní pomalu neexistuje hodina, kde bych se nezasmál... teda, pokud nepočítám celohodinové písemky. :) A to si uvědomte, že ona ještě k tomu působí dojmem nevinné, milé a obětavé postarší paní, která si užívá naplno radosti ze života... a která by nikdy na nikoho nevztáhla ruku! :D
To se však budete pěkně mýlit. S ní jsou hodiny doslova nezapomenutelné.

Nyní už zbývá (pro Vás) rozklepnout perex

Sai píše pohádky!

8. února 2010 v 19:07 | Sai
...a tentokrát jsem pořádně ujel.

Nechal jsem se zviklat přáním jedné nejmenované spolužačky, která mě poprosila, zda bych nemohl vymyslet nějakou jednoduchou pohádku pro její mladší sourozence. Svěřila se mi, že s jejich požadavky (bratr chce samozřejmě pohádky s auty, sestřička zase panenky) už je s vymýšlením stále nových a nových věcí téměř na dně - a klasické pohádky už trochu zamrzly.
A tak... sepsal jsem celkem šílenou blbost, která docela nese nějaký ten podtext. Pohádka to sice moc není, ale...

P.S. Nehledejte v tom žádné slohové chyby, prosím. :D Mějte ohled, přece jen je to psáno odlehčeným stylem, aby to bylo vhodné pro menší posluchače. :)

Lysohlávky by nefungovaly tak dobře

3. února 2010 v 21:31 | Sai
Nedávno jsem se s Delthrien bavil o snech. Celkem příjemná diskuze, věřte mi.
Svěřil jsem se, že mívám často dosti nechutné sny, které se bohužel (nebo naštěstí?) promítají do mého psaní. Nicméně řeč padla i na jeden hodně starý sen, jenž si však pamatuji až doteď - to pro jeho originalitu a zároveň psychopatický nádech. A když jsem ho Delthrien dovyprávěl, toužila po tom, abych jej sepsal ;)
Takže... máte ho tu. :)

Perex, věc zázračná, touží jen po tom, abyste jej rozklikli

Pěkná habaďůra

22. prosince 2009 v 19:50 | Sai
V dnešním článku jsem pro Vás připravil zajímavou habaďůru od Seznamu.

A najdete ji - (kde jinde) - než pod perexem

My... z pohledu vysokoškoláka

27. srpna 2009 v 10:41 | Saruman
Vy to možná nevíte, ostatní to ale cítí jinak.

Čtěte pod perexem

Ach ti Lidé...

17. srpna 2009 v 18:31 | Saruman
Takový malý článek o lidské blbosti...

Čtěte pod perexem
 
 

Reklama